Pardubický odchovanec je po první sezoně v Braunschweigu spokojen a teď hurá na olympijskou kvalifikaci.

V Nymburce jste si pozici hráče základní pětky za pět let nevybudoval, zato v Braunschweigu jste hrál pravidelně. Jak jste spokojen s uplynulou sezonou?
Určitě jsem spokojen. Ukázalo se, že odejít z Nymburka bylo správné rozhodnutí. I když jsem tam nabral spoustu zkušeností a výkonnostně se posunul. Na jeho adresu nemohu říct křivé slovo. Měl jsem výborné spoluhráče, české jádro se dostalo na mistrovství světa. S Nymburkem jsme zažil spoustu úspěchů a na ta léta budu rád vzpomínat. Nicméně jsem cítil, že potřebuji novou výzvu a vybral jsem si dobře. Německá liga je výborná a jsem spokojen i s rolí, kterou jsem v týmu dostal.

Zpočátku ale o vás nebylo vůbec slyšet. Proč?
Klubovou sezonu bych rozdělil na dvě poloviny. Do ledna jsem hrál na pozici centra. Pak se to změnilo, protože se nám zranil hráč na čtyřce a já šel na jeho místo. Tam se mi začalo dařit. Od února jsem hrál dobře,s výkony jsem byl spokojený.

V žádném z předchozích klubů jste neměl úplnou důvěru trenéra. Zdá, se že v Braunschweigu vám konečně kouč i vedení věří.
Přesně tak. Máme specifického trenéra, který s námi o všem mluví. Na pozici pět mi chyběla sebedůvěra. Kolikrát jsem nevěděl, co mám hrát a jak se prosazovat. On mě ale podržel. Jak mě nasazoval na mou obvyklou pozici a já nacházel svoje střely, hrál jsem daleko uvolněněji.

Přišel jste do zcela neznámého prostředí, navíc v cizině. Jaké to bylo prokousávat se konkurencí v týmu?
Byl jsem z toho před začátkem mého angažmá poněkud nervózní, protože jsem tam nikoho neznal. Všude jsem se musel dorozumět anglicky. Rychle jsem si na to ale zvykl. Hlavně zásluhou spoluhráčů, trenérů a dalších členů realizačního týmu. Přijali mě naprosto skvěle a hodně mi start usnadnili. Máme dobrou partu. I po sezoně si každý týden voláme či píšeme.

Pomohly vám k přestupu a poté v samotném Německu výkony z MS v Číně, nebo na ně už nikdo nekoukal?
Občas jsme na to s kluky narazili. Nevím, ale jestli mi to nějak pomohlo. Trenér mě viděl někde hrát a vybral si mě. Před příchodem jsme se bavili a on mi říkal, že by mně chtěl dát příležitost. Všiml si, že v Nymburce tolik nehraji. Od začátku mi věřil, což mně strašně pomohlo.

Zmínil třeba někdo v kabině, když se vám nedařilo vaše trojkobití v utkání o šesté místo se Srbskem?
Brali mě jako trojkaře. Věděli, že trojky jsou mojí hlavní zbraní, Srbsko mi ale nikdo nepředhazoval.

Nemci = puntičkáři

Jak zasáhl covid do chodu bundesligového týmu?
Liga začala později než obvykle. Až někdy v půlce listopadu. Museli jsme dodržovat spoustu pravidel. S rouškami jsme chodili až na hřiště. Natáčeli nám tréninky, které se posílaly na federaci. tam si ověřovali, jestli dodržujeme všechna opatření. Na videu zjišťovali, zdali sedíme od sebe v nařízené vzdálenosti. Dvakrát nás covid zasáhl přímo. Jeden z hráčů se nakazil a my museli do karantény. Ale liga jela furt dál, i když byl tým v izolaci.

Německo je známo jako symbol perfekcionismu. Poznal jste ho na vlastní kůži a jste puntičkář či lajdák?
Jsou známí tím, že dodržují striktně pravidla. Neexistuje žádné obcházení jako u nás. Na vlastní kůži jsme poznal, že to někdy až přehání. Zkusil jsem si v kabině nasadit respirátor jen tak napůl. A už jsem dostal výtku, že ho mám mít pořádně na puse. U hřiště jsme také měli připravenou krabičku, kam jsme je odkládali. Jinak jsem spíše lajdák. Dodržuji pravidla a ale ne do písmene…

Působíte jako kliďas, někdy až z tváří hráče pokeru. Vytočilo vás něco?
Ano jsem klidnější povahy. I když jsem naštvaný, tak to uvnitř mě vře, ale nedávám to najevo. Rozčilovalo mě spoustu věcí na hřišti i mimo něj. I ten jejich perfekcionismus. Co jsem však byl vždy vytočený, pokud jsem nenašel místo na zaparkování u panelového domu, kde jsem bydlel. Nejhorší to bylo, když jsme přijeli po sedmihodinového cestě časně ráno domů. Jezdil jsem půlhodiny do kola jako ten blbec a nadával jsem jako dlaždič.

Minuty se zase zmenší

V reprezentaci naopak máte místo jisté. Trenér Ginzburg vám už léta věří. Ne každý může toto říct. Čím jste si důvěru u něho vysloužil?
Tak to nevím, ale je hezké to slyšet. Nejsem v reprezentaci prvním rokem. Nějakou dobu mě sledoval. Ví, co ode mne může očekávat. Doufám, že jeho důvěru budu co nejvíc splácet.

Dala vám premiérová sezona v Bundeslize něco směrem k reprezentaci?
Především zkušenosti a zvýšené sebevědomí. Je úplně něco jiného hrát v zahraničí než v české lize, byť ve špičkovém klubu. Navíc v německé lize jsou velice kvalitní týmy. Je zcela jedno, jestli hraje první s osmnáctým. Pokud se nejde do zápasu na sto procent, tak tzv. slabší soupeři byli schopni vyhrát. Na začátku sezony sezony se o tom Braunschweig přesvědčil několikrát. V Nymburce se nás trenér snažil nahecovat na každý zápas, ale nám přesto kolikrát stačil vlažnější výkon.

V kvalifikaci o Evropu jste měl neotřesitelnou pozici v základu. Pro tu olympijskou se ale vaše pozice vrátí do starých kolejí, protože v národním týmu je zpět Auda, Balvín a dokonce i Veselý. Jak to vnímáte?
To nechám na trenérovi. Jisté je, že nebudu hrát tolik jako v evropské kvalifikaci. Byly zápasy, kdy jsem natočil až třicet minut. Já jsem ale takový hráč, že i když půjdu na hřiště z lavičky a na pár minut, tak se snažím podat maximální výkon. Samozřejmě budu bojovat o to, abych hrál co nejvíc.

Souhlasíte s tvrzením, že Česká republika disponuje pro olympijskou kvalifikaci silným týmem? Čeho můžete v Kanadě dosáhnout?
Ano, máme silný tým se Satym i Veselkou. Já doufám v ten vrchol, to znamená, že postoupíme na olympiádu. Otevírá se před námi velká šance. Bude to ale velice těžké, o tom není sporu. Vždyť se hraje o jediné postupové místo. Máme ale silnou basketbalovou generaci a kdy jindy než teď by se nám to mělo podařit.

Ocitáte se v trochu nezáviděné roli. Favoriti nejste a soupeři vás nepodcení.
To je pravda a zvlášť, když v Kanadě jsou Řecko a Turecko. Od nich očekávám, že se nám budou chtít pomstít za vyřazení na mistrovství světa. Řekové nás sice porazili, ale nestačilo jim to. Ale Turci, ti nás budou chtít zdolat za každou cenu. Ve skupině musíme vyhrát v jednom ze dvou zápasů a postoupit. Pak se soustředit na semifinále, je to o jednom utkání. No a zbývá finále. V těch závěrečných zápasech se může stát cokoli…

Finský koš zatížil hned dvaatřiceti body: Čeští basketbalisté mají za sebou první zápasy přípravného období před olympijskou kvalifikací. Do Prahy si pozvali Finsko. První utkání za zavřenými dveřmi zdolali Suomi 78:65. Na druhé už mohli diváci a domácí zvítězili opět (93:85). Nejlepším střelcem dvojzápasu se stal právě Martin Peterka. V první duelu dal 12 bodů. Ve druhém využil absence zraněného Patrika Audy a do finského koše nasázel 20 bodů. „Oba zápasy nám daly možnost hrát i proti někomu jinému, což je vždycky lepší než trénink. A konečně jsme si mohli zahrát před diváky, což bylo super. Byl to pro mě úplný nezvyk, sám jsem hrál celý rok bez fanoušků, takže to bylo najednou zvláštní a jsem za to strašně rád, protože mě po roce mohli vidět i rodiče,“ pochvaloval si Peterka. Lvi nyní čeká týdenní dril a poté víkendový turnaj v Hamburku. Tamní palubovku Martin Peterka zná po ročním působením v Německu lépe než spoluhráči z národního týmu.