Odhadnete, jak se budete cítit při sledování boje o Peking, aniž do něj můžete zasáhnout?
Od operace se mi to stalo už třikrát, v Paříži, ve Vídni a v Hamburku. Pokaždé jsem celý den visel na internetu. Teď to ale bude o sto procent horší, to uvidím na vlastní oči.

Stále vám patří páté místo v evropském žebříčku a do Pekingu se nominuje prvních devět závodníků.
Je pravda, že od mého lednového finále v Gruzii se žebříček nehnul, i když soupeři pode mnouse už přibližují. Udržuje mě v naději, že desátý závodník mávelký odstup, možná by na mistrovství Evropy musel postoupit až do finále.

Poslední možností k postupu na olympiádu bude právě dubnový evropský šampionát v Portugalsku. Tam už byste startovat měl.
Určitě. Už za dva týdny se zúčastním mezinárodního kempu v Nymburku, kde bych se chtěl prát. Evropa bude mým prvním startem po zranění.

Jak vlastně vypadá váš aktuální zdravotní stav?
Jsem právě měsíc po operaci, čtrnáct dní jsem rehabilitoval, teď už to jde rychle. Teď lehce začínám s technikou, ale musím dávat pozor, pořád je to koleno citlivé.

A přemýšlíte o olympiádě?
Myšlenky na olympiádu se mi často honí hlavou. Je to událost, ke které každý vrcholový sportovec směřuje. Na druhou stranu teď už vím, čím to bude, když do Pekingu neodcestuju: prohrou ve finále Světového poháru v Gruzii.