Celý den byl připíchnutý u televize a sledoval Krpálkovu zlatou cestu. Jeden soupeř pryč, druhý, pak třetí… „Třeba hned v prvním zápase s Fonsecou jsem Krpošovi hrozně věřil. On měl z něho sice obavy, ale jejich utkání mají vždy totožný průběh. Lukáš s ním prohrává, ale pak ho sežere. Ten kluk byl na konci rád, že stojí na nohou. Když s ním seknul o zem, odplácl si jako školák, že už toho má dost," usmívá se Petřikov, kterému v judistické obci nikdo neřekne jinak než Páča.

Krpálkův styl boje mu učaroval. Aktivita, žádný zanďour. „Byla to maximálka úplně všeho. S trenérem zamakali na fýze, ve finále Gasimova znova sežral, nedal mu vůbec žádnou šanci. Byla to neuvěřitelná dominance českého kluka. On když bouchne, tak jsou z něj všichni hotoví," směje se.

Pětadvacetiletý obr z Jihlavy věnoval zlato tragicky zesnulému kamarádovi-judistovi Alexandrovi Jurečkovi, jenž před rokem zemřel během potápění na italském jezeře Lado di Garda. I on si žil olympijský sen. Chtěl do Ria. Jako Krpálek.

„Na stupních vytáhl fotku Saši. To mě dostalo…," odmlčí se Petřikov. „Není Sašova vina, že v Riu není s ním. Je to hrozná tragédie, proto jsem rád, co Lukáš udělal. Je to super člověk, hrozně hodný kluk."

Judo je ryzí sport, jeden ze stylu japonského bojového umění, úcta k soupeři je v něm základem všech hodnot. V českých podmínkách jde ale o malé odvětví. Proto má Krpálkův brazilský počin silnou přidanou hodnotu. „Zlatá medaile je šílený úspěch. Ani nevím k čemu bych to přirovnal, ale skvělé to není jen pro Krpoše, ale pro celé české judo. Po každém takovém úspěchu v menším sportu se aktivizuje mládež a narůstá členská základna. Pokud toho využijeme, mohou vyrůst další Krpálkové," je přesvědčený Petřikov.

Sám byl v 80. letech minulého století nepříliš vzdálený od podobného úspěchu. V olympijském roce 1984 měl fazonu jako hrom, jenže bojkot socialistického bloku Her v Los Angeles mu obří šanci přerval.

„V tom roce jsem dominoval. Měl jsem životní formu. Všechno ale přišlo vniveč," vzpomíná v hořkostí v hlase účastník dalších tří olympiád.

Byl i v Riu, s pokračovatelem judistického klanu Petřikovů – synem Pavlem mladším, který skončil na 9. místě.