Ještě mu stále působí radost vychovávat děti v zájmovém kroužku ZŠ Štefánikova pro přípravku oddílu, do loňska pískal soutěže mládeže.

Jelikož vystudoval TV na VŠ pedagogické, byl mu sport souzen i jako povolání.

Mimo tento výčet stojí za zmínku nespočítaně času, věnovaného schůzím okresních a krajských sekcí, po roce 1992 i samostatného ČSVP, kde se věnoval řízení rozhodčích.

V Hradci strávil celý sportovní život. Sport byl a stále je jeho hlavní náplní. Výjimkou se staly dva roky na vojně v ÚDA jako plavec. Zde dosáhl nejlepších výsledků na MČSR.

V roce 1955 bronz na 100 m motýlek. Porazil i Hopku, pozdějšího evropského rekordmana. Měl smůlu, neboť na prvních dvou místech byli Pazdírek z Brna (stříbrný na ME 1957) a Samuhel z Bratislavy (držitel čsl. rekordu). Takže byl vlastně mistr československého republikového venkova.

Na vojně přičichl k vodnímu pólu, v týmu byli většinou hráči nároďáku. Zažil něco nového, jak se dá moderně trénovat. To se pokoušel uplatnit po návratu do civilu v Hradci jako závodník a později i trenér.

Hradecké závodní plavání trpělo roztříštěností, byly zde až čtyři oddíly. Dobu trvalo, než se zkonsolidovaly dva oddíly (RH a Slavia), z nichž se RH věnovala vrcholovému sportu a Slavia výkonnostnímu.

Trénoval několik reprezentantů. V době, kdy zanechal vrcholového plavání, založil rodinu. Po zbytek života se věnoval vodnímu pólu, což nevyžadovalo denní trénink.

V roce 1968 inicioval s několika spoluhráči přechod do plaveckého oddílu Slavie HK, který sportovcům umožnil trénovat více než jednou týdně.

Po dvou letech došlo ke sloučení plaveckých oddílů RH a Slavie, a tak v TJ Slavia zůstal samostatný oddíl vodního póla.

Oddíl se rozrostl z cca deseti hráčů na více než stočlenný soubor, který obsazuje všechny soutěže na nejvyšší úrovni. Takže Borek během 40 let zažil kariéru závodníka i trenéra.

Do dalších let přejeme oslavenci pevné zdraví, osobní spokojenost a radost na sportovištích i mimo ně. K řadě gratulantů se připojuje i naše sportovní redakce.

Lubomír Douděra