Aleši, co přinesl australský pobyt pro plánovaný návrat na plochodrážní ovály doma i v zahraničí?
 Austrálie přesně splnila to, co jsme od ní očekávali – tedy pohodu, klídek, trochu uvolnění, naprosto perfektní relaxaci. Důležité bylo, že mně osobně přinesla výrazné zlepšení fyzické kondice. Vstávali jsme o půl šesté ráno a s bráchou chodili surfovat na jedno speciální místo, které nám bylo doporučeno. S prknem jsme také hodně chodili ve vodě, prostě jsme se tak trochu plácali, ale bylo to fyzicky náročné, a také se to projevilo po návratu, když jsem sedl na motorku. Fyzičku mám super, jsem moc spokojený.“


Plánovali jste setkání s bývalým vynikajícím plochodrážníkem Ivanem Maugerem, se kterým se celá rodina velmi dobře zná.
Ivan Mauger je náš dobrý známý. Je to člověk, od kterého si rádi necháme poradit. Párkrát jsme ho navštívili a zkoumali , jak by se v naší situaci zachoval on. Setkali jsme se tam však i s dalšími lidmi, se kterými se z našich předchozích pobytů velmi dobře známe. Prostě, pobyt v Austrálii hodnotím jako velké pozitivum pro další sportovní dráhu.


Návrat na plochodrážní ovály jste zahájil v Anglii. S jakými pocity – byla tam přece minimálně půlroční pauza?
Anglie nezačala moc dobře, tušil jsem, že návrat nebude jednoduchý. Vrátil jsem se do Oxfordu, i když přiznávám, že jsem se nechal dost přemlouvat. Začínat na dráze, kde jsem přišel k těžkému úrazu, to bylo dost psychicky náročné. Tamní dráha je dost těžká, byly tam s ní i nějaké problémy a nesplněné záměry v jejím zkvalitňování. Celý tým Oxfordu byl z toho dost rozhozený. Bohužel jsem to nebyl jenom já, na kom se dráha podepsala. Dráha by vždy měla maximálně vyhovovat domácím jezdcům, celému týmu. Měla by být pro domácí tým výhodou, chce–li na ní vyhrávat . V Oxfordu tomu však tak není.


Byla  nepříliš kvalitní dráha hlavní příčinou, že jste měl pád a zlomil si klíční kost, což je pro normálního člověka dost vážné zranění?
Určitě k němu přispěla. Zlomená klíční kost není v plochodrážním sportu výjimečným zraněním, ale pro mě to byla první zlomená klíční kost v životě. Byl to smolný pád. To, že ji mám zlomenou, bylo jasné prakticky hned po pádu. Asi dva dny předtím jsem byl zapleten do jiného pádu, mnohem těžšího, ze kterého jsem vyváznul s naraženým ramenem. Svaly byly ochablé, možná i to hrálo roli při následném úrazu. Asi jsem se vrátil na dráhu moc brzy. Odcestoval jsem zpět do České republiky, v Motole se nechal operovat. Vše dopadlo dobře a po několikatýdenní pauze se postupně na dráhu vracím.
Když jste s Lukášem zvažovali návrat do závodnické činnosti, měli jste takové předsevzetí, že hodně zvolníte, nepůjdete ze závodu do závodu, omezíte cestování. Jenže máte angažmá v aglickém Oxfordu, v polské Toruni a ve švédském týmu Masarna Avesta. K tomu domácí extraliga a další závodyME.

Dodržet plánované omezení je asi těžší, než se původně zdálo?

 Zatím se to nějak nedaří, pády se mně nevyhýbají, přišlo i to nepříjemné zranění. Již jsme v Anglii vtipkovali, že jsem se měl stát spíše kaskadérem, podle počtu pádů v mojí dosavadní kariéře. Asi jsem se minul povoláním a měl se stát kaskadérem. To byl však samozřejmě spíše černý humor. To takhle mezi plochodrážníky chodí.


Po zranění bylo důležité dát se rychle do kupy. Léčení proběhlo podle předpokladů?
Ze zranění jsem se dostával poněkud hůře, než jsem předpokládal. Časově to bylo podle předpokladů, ale zranění pořád cítím a při jízdě mě donedávna dost omezovalo. Prvním závodem po zranění byla polská liga – to je zrovna konkurenčně těžká soutěž, ale měli jsme slabšího soupeře, takže to vyšlo i po průměrném výkonu. Z Polska jsem se přesunul do Švédska – zátěž to byla poměrně velká. Proto jsem na měsíc vynechal anglickou ligu. V každém závodu musím být dost opatrný. Nemohu si dovolit žádné pády, zběsilé předjížděcí manévry, spíše se soustředit na starty a zkoušet vyhrávat stylem start – cíl.


V minulém týdnu jste se s bratrem Lukášem prezentovali v české extralize. V Plzni družstvo skončilo třetí, ve Mšeně závod dokonce vyhrálo. Jak hodnotíte návrat do pardubického týmu?
  V Plzni nám neskutečně utekl začátek, chytili jsme se až od třetí rundy. Ostatním jezdcům družstva se nevedlo, nakonec jsme byli rádi, že jsme skončili třetí. Ve Mšeně to bylo jiné. Tam se nám dařilo od začátku, získali jsme dost bodů a při neúčasti obhájce mistrovského titulu jsme dokázali vyhrát. Myslím, že jsme družstvu hodně pomohli.


V příštím týdnu se jede čtvrtý závod extraligy v Pardubicích. Pamatujete si, kdy jste naposledy absolvoval závod na pardubickém stadionu, na kterém jste vyrostl a strávil spoustu hodin?
Loni vůbec ne, v letošním roce vlastně také ne. Vracím se tedy po dost dlouhé době. Ale pardubickou dráhu důvěrně znám. Příští týden na ní jedeme čtvrtý závod extraligy, který bychom chtěli vyhrát. O dva dny později nás čeká kvalifikační závod mistrovství světa v Lonigu. V pětičlenném reprezentačním týmu máme i mladé ambiciózní jezdce, takže doufám, že se probojujeme do World Cupu.