Ti, co se neštítí nekalých praktik, se vyskytují ve všech sférách života. A jejich vynalézavost nezná mezí. Navíc všechny elektronické věci se zmenšují a také zlevňují. Stávají se tedy dostupnějšími. Není tak problém „zdokonalit“ si hodinky, či implantovat šachového poradce pod kůži.

„Pro šachy je to daleko nebezpečnější než třeba doping. Koupit si software, který porazí mistra světa, se vejde v pohodě do tisíce korun. Protože se snažíme být vždy trochu napřed, tak od technické komise FIDE, ve které jsem členem vedení, jsme dostali za úkol, že otestujeme detekční zařízení,“ říká ředitel festivalu Jan Mazuch.

„Funguje na bázi rozpoznání zařízení, které vysílá vlny. Čím více se přibližujete k danému hráči, tím více pípá nahlas. Naším zájmem je, aby šachy zůstaly čistou hrou, jelikož se vyskytli hráči, kteří zařízení při hře používali,“ prozrazuje.

Člověk je ale tvor chamtivý a pro peníze či úspěch je schopen udělat cokoliv. I za cenu nekalé soutěže.

„Ve světě jsou případy, kdy se s podváděním setkali. U velmistrů v tom spatřuji finanční motivaci. Co se týče amatérů, tak tomu nerozumím. Nedokážu se  toho člověka psychicky vžít,“ kroutí hlavou Mazuch.

V minulosti se na festivalu objevilo porušení pravidel z důvodu používání mobilů.

„U nás je to nastavené tak, že hráč nesmí mít mobilní telefon v kapse ani položený na stole. Může ho mít s sebou, ale někde v tašce nebo odloženém oděvu. Nejlépe vypnutý.“

Ovlivnit se dá partie i spojením na dálku. Šachisté totiž mohou opouštět místo v době střetnutí. „Častějšího pohybu hráče si většinou rozhodčí všimne a nic mu nebrání v tom, aby ho následoval. Na vrcholných akcích, jako jsou mistrovství světa nebo olympiády, mají hráči oddělené toalety od publika,“ popisuje Mazuch.

Sečteno a podtrženo: Pokud chcete v Pardubicích podvádět, do areny nechoďte. Protože zapípáte…