„Do toho mám jako mluvit?“ reagovala na vytažený diktafon. Pro talentovanou hráčku to byl první velký rozhovor. Po chvilce váhání se však rozpovídala o středečním vítězném utkání (77:55) i o své první sezoně mezi dospělými v ŽBL.

Duel s papírově slabším Táborem jste podle předpokladů zvládly. Snad jen střelecký výpadek ve druhé čtvrtině vám trochu kazí dobrý dojem, souhlasíte?
Myslím, že jsme celkově podaly dobrý výkon a můžeme být spokojeny. Hodně jsme se na utkání připravovaly a řekla bych, že vypadalo docela dobře, byť tam byly z naší strany některé výkyvy. Jinak jsme to zvládly.

V první části jste vedly už o deset bodů. Co se poté stalo s týmem, že Tábor dokázal váš náskok stáhnout?
Okamžik zlomu nastal, když nastoupila hostující hráčka tmavé pleti (Swailes Allyson – pozn. aut.), která dala během chvíle pět bodů. To nás trochu srazilo. Naštěstí jsme se z toho pak psychicky vyhrabaly, dostaly jsme se zpět do herní pohody, a díky tomu vyhrály o tolik bodů.

Potvrdila se ve druhé polovině utkání vaše větší kvalita?
Určitě ano. Tábor je běhavé družstvo. My jsme s ním v tomto směru chtěly držet krok po celé utkání a hlavně jsme toužily uspět rychlým protiútokem, což se nám snad vyvedlo.

Po změně stran jste kontrolovaly vývoj, a soupeř nakonec přestal klást odpor.
Chtěly jsme už od začátku nic nepodcenit. V letošní sezoně jsme Tábor třikrát porazily. Nicméně jsme nechtěly jít do zápasu s tím, že je výhra předem jasná. Takže jsme šly do utkání naplno. Věděly jsme, že musíme po celou dobu dřít, ale úspěch se dostavil až po přestávce. Nechtěly jsme polevit ani v době, kdy jsme vedly o dvacet bodů.

Pojďme k vaší osobě. Kromě ŽBL chodíte hrát ještě za dorost. V čem pociťujete největší rozdíly mezi oběma kategoriemi?
Rozhodně je to velký skok. V dorostu se tolik neprojevují chyby. Mezi dospělými je už každá chybička hodně znát, basket je tam vyspělejší. U mládeže jsem posledním rokem, takže si to tam ještě jakoby zkouším a snažím se toho co nejvíc využít.

Není to pro vás velký zápřah?
To ani ne. My totiž trénujeme s ženami, jsme s nimi pořád. Hrajeme za ně i většinu utkání. Ony nás uvolňují za dorost, abychom se posledním rokem ještě vyhrály a mohly v příštích letech uplatnit zkušenosti.

V předchozím duelu proti Spartě jste zazářila osmnácti body. Čím to, že se vám tentokrát až tak střelecky nedařilo?
(usměje se) Trochu zkrachovala střelba za tři body. (ze čtyř pokusů vyšla naprázdno – pozn. aut.) Ale nic se neděje. Každý zápas se nemůže dařit a já se z toho nepoložím. Prostě se nedařilo. Nejsem z toho smutná. Příště to zase půjde.

Přesto, čekala jste před sezonou, že budete dostávat tolik příležitostí a hlavně, že se vám bude dařit?
Určitě ne. Jsem v ženské kategorii prvním rokem. Každý trénink i zápas beru jako další cenné zkušenosti s nejvyšší soutěží. Hrozně jsem ráda za příležitost, co dostávám. Doufám, že to takhle půjde i dál, abych se mohla prosadit a ukázat, co umím.

Trenér Volejník vám dává za cíl udržet první místo ve skupině A2 a rád by ve čtvrtfinále narazil na brněnský Valosun. Máte stejné přání?
Rozhodně ano. Sice jsme s nimi dvakrát prohrály po vlastních chybách, ale teď jsme se hodně zlepšily, a to i po kondiční stránce. Když nepočítám zápas s Gambrinusem, tak máme docela dlouhou šňůru výher. Více si věříme. Myslím, že nám to pomůže i do dalších bojů.

Domníváte se, že je ve vašich silách případně s Valosunem uspět a zahrát si o medaile?
Každopádně. Když narazíme na hratelného soupeře, tak je to možné. Máme teď kvalitní mančaft a jsme na tom dobře fyzicky. Pokud to udržíme a budeme dál makat, tak reálná možnost tam je.