Devětadvacetiletý závodník už startoval v Pekingu i v Londýně a moc toužil po tom stát se po Pavlu Petřikovovi starším druhým českým judistou, který se zúčastní tří olympiád. Bojoval o to dva roky, brzdila ho ale zranění a body do žebříčku přibývaly pomalu. V únoru tak už přestával věřit a chtěl to vzdát, trenéři Zdeněk Kasík a Petr Lacina ho však dokázali psychicky zvednout. „Myslel jsem si, že judo už neumím, a chtěl jsem to zabalit. Moji dva trenéři mi zvedli sebevědomí v tom, že nemám co ztratit, jen získat. Nemám házet flintu do žita a trochu se kousnout. Nepřemýšlet o bodech, jít dál a vědět, že to třeba klapne," popisuje Ježek. „Pak jsem to ale hodil za hlavu, na poslední turnaj do Almaty jsem jel s úplně čistou hlavou a to mi pomohlo. S čistou hlavou jde všechno lépe. A povedlo se," dodal.

Do Almaty přitom Ježek jel s tím, že to pravděpodobně bude jeho poslední turnaj kariéry. „Můj den D byl 14. května. Jenže když to takhle vyšlo, tak se to posunulo na 8. srpna. Pak se udělá tlustá čára, všechno se sečte a uvidím, co dál," naznačil, že by právě v Riu mohl skončit. U juda však plánuje zůstat jako trenér, už nyní se věnuje tréninkům v Sokolu Vršovice.

Loučit by se však chtěl dobrým výkonem. „V Riu se budu snažit předvést minimálně stejný výkon jako na posledním turnaji. Sedmkrát hodit soupeře se mi dlouho nepodařilo. Hodně bude záležet i na losu," připomněl Ježek.

„Každý máme svého protivníka nejdřív sám v sobě, potom toho, kdo proti nám stojí na žíněnce. Dostat někoho z nasazené osmičky je nepříjemné, protože jsou to borci, co sbírají medaile. Na druhou stranu ale když takového borce porazíte, může se v pavouku objevit okénko. Uvidíme, jak to dopadne," dodal.

V Riu by rád vylepšil své dosavadní výsledky na olympijských hrách. V Pekingu prohrál hned v prvním zápase, v Londýně ve druhém kole nestačil na nasazenou jedničku.