Zkušená brankářka „sešívaných“ i české reprezentace navíc v obou klubech před časem hostovala. Nedávno startovala za reprezentační výběr na Alpském poháru a sní i o olympijských hrách, které se uskuteční příští rok v Pekingu.


V dresu hradecké Slavie vás čekají tři rozhodující zápasy o postup do extraligy, cítíte na svoji osobu větší tlak?
Větší tlak ani ne, ale faktem je, že tyto zápasy jsou hrozně moc důležité. Hned po sestupu z extraligy jsme si s holkama řekly, že se do nejvyšší soutěže vrátíme. Tenhle cíl chceme splnit a pro postup uděláme maximum. Proto by bylo dobré, abychom Bohemku v sobotu v domácím prostředí porazily, čímž by naděje na postup výrazně stouply. Zřejmě budu před zápasem trochu nervózní. Víte, jak to je, když útočnice nedá gól, tak se nic moc nestane, ale když chybuje gólmanka, tak to vidí všichni. Doufám ale, že mne v tom spoluhráčky nenechají a pomohou mi. Pevně věřím, že tři body zůstanou doma.


Není bez zajímavosti, že v obou klubech jste před časem hostovala. Soupeřky tedy máte dokonale přečtené, takže výhoda je na vaší straně…
Společně s Barborou Švenkovou jsme v Bohemce i Vyšehradu hrály. O „klokankách“ něco víme a snad to výhoda bude. Za Vyšehrad jsme hrály v zimě extraligu halového pozemního hokeje a to se hraje úplně jinak než venku. Nemá cenu v tuhle chvíli řešit, co soupeřky hrají. Musíme se hlavně soustředit na náš výkon a hrát to, co chceme my a ne soupeřky. Mým cílem zůstává porazit doma Bohemians a Vyšehrad. Poté budeme v extralize. K závěrečnému zápasu na Bohemku pak klidně můžou odjet dorostenky. (smích)


A co takhle vychytat čisté konto?
Tak to by bylo super. Udělám pro to opravdu všechno. Když ovšem vyhrajeme 4:1, tak se taky nebude nikdo zlobit.


Když tedy postoupíte do nejvyšší soutěže, myslíte, že v ní budete hrát důstojnou roli a nedopadne to jako v sezoně 2005/2006, kdy jste uhrály pouze sedm bodů?
To je otázka. V tuhle chvíli nám výrazně pomáhají děvčata ze Slovenska. Pravidelně za nás jezdí hostovat čtyři hráčky z Bratislavy a pokud je bude náš oddíl schopen udržet, o čemž jsem přesvědčena, tak bychom měly hrát určitě důstojnější roli. Navíc vlastní odchovankyně, kterých je dost, šly výkonnostně nahoru a věřím, že se i s extraligou zdravě poperou. Vůbec, práce s mládeží v hradecké Slavii funguje skvěle. Když si vezmete, že trenérka Martina Poláková zařadila do družstva žen Žemličkovou, Oppovou, Bártovou, kterým je od čtrnácti do šestnácti let, tak to o něčem svědčí. Děvčatům zápasy v první lize hodně dají, perspektiva do budoucna tady určitě je. Vždyť v současném kádru jsou vlastně papírově starší jen tři hráčky, a to Walterová, Keprtová a já. Takovou ostudu v extralize, kdy jsme získaly jen sedm bodů, už určitě neuděláme.


Takže by se mohlo stát, že byste proklouzly třeba do semifinále extraligy, jako se to podařilo vašim oddílovým kolegům?
Jestli to můžu říct, tak hradečtí pozemkáři jsou velké hvězdy, neboť se jim podařil opravdu husarský kousek. Je to obrovský úspěch hradeckého pozemního hokeje, který bude zřejmě doceněn později. Pokud mám čas, tak na jejich zápasy chodím a hrají fakt výborně. Doufám, že nakonec získají alespoň bronzové medaile. Kdybychom na něco podobného navázaly v sezoně 2007/2008, bylo by to skvělé. Ještě ale nejsme v extralize.


V minulých dnech jste s reprezentačním družstvem žen startovala na Alpském poháru…
Obsadily jsme druhou příčku, když ve finále jsme podlehly Francii 1:2. Podle mého názoru je to úspěch, v předešlých dvou ročnících jsme skončily na třetí a čtvrté příčce. V zápasech jsem si docela dost zachytala, ale můj výkon může posoudit jenom náš nový trenér Radek Ostař z Rakovníka.


Blíží se evropský šampionát, ze kterého se můžete probojovat na olympijské hry do Pekingu. To je pro vás motivace jako hrom, ne?
Evropský šampionát se uskuteční první zářijový týden v Litvě. Motivaci samozřejmě mám, kdo by nechtěl startovat na olympiádě? Musíme ale skončit do čtvrtého místa, což rozhodně nebude jednoduché. Po úspěchu na Alpském poháru však věřím, že se to podaří. Nejen já, ale i ostatní hráčky máme velkou chuť do Číny letět. V nároďáku je v současné době výborná parta a i nový realizační tým dokáže navodit správnou atmosféru. Je jen škoda, že tam není moje oddílová spoluhráčka Barbora Švenková, která po zranění kolena a kotníku zatím není v reprezentační formě. Jinak se v zimě uskuteční halové mistrovství Evropy, které proběhne v Nymburce, a doufám, že tam si s Barborou už konečně zahrajeme. Zatím se totiž nepodařilo, abychom v reprezentačním mužstvu hrály společně.


Je vám osmadvacet let, ale z vašich slov je patrné, že vás pozemní hokej stále baví…
Pozemák jsem začala hrát až v patnácti letech, takže ho nehraji snad tak dlouho. Zatím rozhodně nemyslím na ukončení kariéry. V nároďáku bych chtěla vydržet ještě alespoň dva roky a v Hradci, pokud to půjde, tak co nejdéle. Mezitím mi vyroste zdatná nástupkyně. Věřím, že to bude Barbora Čecháková, které je třináct let a zatím chytá fantasticky. Časem mě z brány jak se říká „vyštípe“, ale to se nedá nic dělat. Až s hokejem vážně skončím, nebránila bych se pracovat jako trenérka v hradecké Slavii. Kdyby měla trenérka Poláková zájem, klidně bych jí dělala asistentku.


A na závěr?
Moc bych si přála, aby nás přišli povzbudit s Bohemkou diváci, navíc muži hostí rovněž „klokany“, takže to bude zajímavý dvojzápas. Touto cestou bych chtěla poděkovat prezidentce našeho klubu Radce Bendákové za to, co pro pozemní hokej dělá, stejně tak i trenérce Polákové. Bez nich by tento amatérský sport určitě nebyl tam, kde se v současnosti nachází, a za sebe i ostatní spoluhráčky mohu slíbit, že se budeme snažit dosahovat co nejlepších výsledků.

Jan Skalička