Kouč „sešívaných“ JIŘÍ BÁRTA však i přes nesplněný cíl, probojovat se do finálové čtyřky, pesimismu určitě nepropadá a při následujícím povídaní našel i některá pozitiva.

Kdybyste měl porovnat obě extraligové sezony, v čem byl rozdíl?
První rok nás někteří soupeři asi nebrali příliš vážně. Do sezony jsme šli s cílem získat body s celky, které byly na naší úrovni. Nakonec to dopadlo daleko lépe, než jsme čekali. Díky velké bojovnosti a nadšení se nám podařilo obsadit třetí místo, což byl historický úspěch klubu. V letošní sezoně jsme si proto nemohli klást jiný cíl, než postoupit mezi nejlepší čtyři týmy. Mužstvo bylo určitě zkušenější, na druhou stranu hráčům chybělo trochu více entuziasmu, a soupeři si na nás dávali přece jen větší pozor. Letos nás bohužel provázela četná zranění, takže jsem velmi často musel míchat se sestavou. Chyběli třeba bratři Melzerové, Machút, Ellinger a další. Nepovedl se nám start do podzimní části, kdy jsme ve třech zápasech nezískali ani bod. To v konečném účtování rovněž sehrálo velkou roli.

Potvrdilo se, že druhý rok mezi elitou bývá nejtěžší?
Myslím si, že ne. Hlavní problém, proč jsme nepostoupili, vidím v tom, že jsme nedávali mnoho branek, což v konečném účtování po základní části bylo klíčové. Vždyť kromě suverénní pražské Slavie byl rozdíl mezi námi, Rakovníkem, Liticemi a pražskou Bohemkou minimální, a o tom, že nepostoupíme do finálové čtyřky, rozhodlo až poslední čtrnácté kolo.

Přitom po jarním vítězství nad Bohemians vás už všichni viděli ve finálové skupině…
Klokanům vůbec nevyšla jarní sezona a mohli být rádi, že jim vyšel na jedničku podzim, kdy nahráli spoustu bodů. Bohužel, Bohemka prohrála i s Rakovníkem a Liticemi, což nám vůbec nehrálo do karet. Kdyby například Litice neuspěly, postoupili bychom do finále my.

Jenže klíčový duel byl ten v Mnichovicích, který vaši svěřenci naprosto nezvládli…
Máte pravdu. Nechci se vymlouvat, ale v Mnichovicích je hřiště pro pozemní hokej v opravdu katastrofálním stavu. Navíc se hrálo za deště na velmi náročném terénu a v neposlední řadě se naši hráči dopustili neuvěřitelných chyb při bránění, které soupeř potrestal.

Po skončení základní části panovalo v týmu velké zklamání. Jak těžké bylo motivovat hráče do bojů ve skupině o páté až osmé místo?
Moc těžké. Když hrajete o medaile, je to něco jiného. To je hned větší motivace, než když jdete do bojů ve skupině o udržení. Před závěrečnými šesti zápasy bylo téměř jisté, že páté místo nám již neuteče. Před Mnichovicemi, které skončily šesté, jsme měli náskok devatenácti bodů, což o něčem svědčí. Jsem rád, že jsme v těchto duelech čtyřikrát zvítězili a dvakrát remizovali, i když výkony mých svěřenců určitě nebyly optimální.

Kdyby šel vrátit čas, udělal byste v průběhu jara něco jinak?
Asi bych Martina Tomse pravidelně stavěl do útoku, ne do středu zálohy. On sám se na hrotu cítí daleko lépe. Jenže já jsem potřeboval mít ve středu pole tvořivého záložníka a myslel jsem si, že Martin tuhle roli perfektně zvládne. Určitě nehrál špatně, ale jak říkám, v útoku je mnohem platnější. Málo jsme těžili také z trestných rohů, a na tom musíme zapracovat.

Jak byste své svěřence ohodnotil za uplynulou sezonu?
Již několik let odvádějí v klubu stabilní výkony brankář Tomáš Keprta a stoper a kapitán týmu Marek Machút. V záloze výborně zahrál Tomáš Ellinger, ostatní střídali dobré okamžiky se slabšími. Nikdo však vyloženě nepropadl. Všichni se snažili odvést, co bylo v jejich silách.

Střelecky se dařilo Bendákovi, který zatížil konta soupeřů dvaceti brankami…
Filip byl v koncovce hodně produktivní, ale ve hře jako takové má ještě rezervy. V jeho silách určitě je předvádět kvalitnější hokej a udělat víc pro mužstvo.

Nemrzí vás, že jste nepřivedl na hostování hráče ze Slovenska?
Myslel jsem si, že tuto sezonu odehrajeme bez zahraničních posil. Chtěl jsem dát více prostoru vlastním odchovancům, abychom věděli, zda je možno s nimi počítat do budoucna. Spoléhat vyloženě na to, že k nám budou jezdit posily ze Slovenska, je někdy obtížné. Vidíte, co se dnes na silnicích děje. Přesto jejich služeb v nadcházející sezoně s největší pravděpodobností využijeme. Ale v tuhle chvíli je vše v jednání.

Mistrovský titul suverénně získala pražská Slavia. Co na to říkáte?
Pražané mají široký a velmi vyrovnaný kádr. Hráči jsou na úrovni jak rychlostně, tak technicky a soupeře výrazně převyšovali. Vždyť v celé sezoně neztratili ani bod. Pokud jde o ostatní mužstva, spokojenost určitě panuje v Rakovníku a v Liticích. Tato mužstva skončila na druhé a třetí příčce. Více jsem očekával od Bohemians.

Kdy se začnete připravovat na novou sezonu?
Od poloviny července budeme dvakrát týdně běhat okolo Biřičky. V srpnu přejdeme na umělou trávu, kde se zaměříme i na herní stránku. Zúčastníme se turnajů v Rakovníku a v Bratislavě, a 6. září začíná nový ročník extraligy.

V listopadu začíná extraligová halová sezona, ale hradečtí příznivci vás zřejmě neuvidí. Je to tak?
Bohužel, asi ne. Hrozně mě to mrzí, protože nejvyšší soutěž v hale hraje jak mužský tým, tak i ženský a příznivci pozemního hokeje v Hradci Králové by si určitě zasloužili, aby se zde konaly aspoň dva turnaje. Podmínky v hale Slavie v Orlické Kotlině jsou však naprosto nevyhovující. Hodně jsme si slibovali od nově otevřené haly v Třebši, kde nám bylo před časem přislíbeno, že bychom tam mohli hrát. Ale podle posledních informací, které mám, je tam nevyhovující palubovka, na které se extraliga nedá hrát. S největší pravděpodobností tak budeme muset jezdit k zápasům do Nymburka, Prahy nebo Kostelce nad Černými lesy.

Kromě A týmu vedete také béčko a dorost. Dopadla i zde sezona podle představ?
Velmi dobré jaro měli B muži ve druhé lize. Ani jednou neprohráli a remizovali pouze s Pragou, která postupovala do první ligy. Škoda nevydařeného podzimu, jinak jsme se mohli prát o postup. Přál bych si, aby se nám tento cíl podařilo naplnit v příští sezoně. Pro samotné hráče by to bylo přínosem, protože by si zahráli s kvalitnějšími soupeři a jejich výkonnost by šla určitě nahoru. Pokud jde o dorost, tak co do výsledků spokojenost není. Ale je třeba říci, že naši hráči nastupují proti soupeřům, kteří jsou fyzicky zdatnější a v průměru o tři roky starší. To je samozřejmě znát, ale v této kategorii jde především o získání zkušeností. V našem oddíle je každopádně na čem stavět a pozemní hokej ve městě pod Bílou věží určitě nezanikne.

Chtěl byste říci něco závěrem?
Jako trenér extraligového áčka bych si samozřejmě přál, abychom v nastávající sezoně hráli ještě lepší hokej a abychom se znovu pokusili bojovat o medaile.