Lovčický klub má v něm oddaného a spolehlivého funkcionáře, který už 49 let vykonává funkci jednatele a sekretáře! Po celou kariéru je členem Sokola Lovčice, nejprve jako hráč, postupně trenér dospělých a mládeže. Od roku 1966 působí nepřetržitě ve funkci sekretáře. Od roku 1990 je zároveň pokladníkem klubu. Pětadvacet let byl i rozhodčím OFS Hradec.

Co pro vás znamená toto prestižní ocenění?
Velice si ho vážím. Je to nejen moje osobní, ale vnímám ho i jako ocenění všech kamarádů a činovníků TJ Sokol Lovčice včetně OFS Hradec, bez jejichž podpory si takovouto funkcionářskou výdrž nedovedu představit. I v dalších klubech je řada podobných srdcařů, kteří by si ocenění zasloužili. Jen mne mrzí, jak těžko se shánějí náhrady a není komu předat pomyslný štafetový kolík.

Jak hodnotíte průběh slavnostního předávání cen?
Samotný akt předání byl nezapomenutelným zážitkem ve velice pěkném prostředí břevnovského kláštera. Z řad oceněných se ho zúčastnili zástupci ze všech krajů ČR, a tak byla příležitost vyměnit si zkušenosti a názory na dění ve fotbalovém hnutí.

Určitě jste zde potkal řadu známých osobností. Můžete se podělit o zážitky?
Velkým zážitkem pro mne bylo posezení u jednoho stolu a hlavně vzpomínkové popovídání s legendami našeho fotbalu, například s hráči Josefem Vojtou, Tadeášem Krausem či dlouholetým sekretářem pražské Dukly Miloslavem Jíchou. Udivovala mne jejich paměť, vzpomínky na spoluhráče. Kraus si třeba vzpomenul i společné působení ve Spartě s Jiřím Hledíkem, sám se zúčastnil 4. května posledního rozloučení se slavným hradeckým internacionálem. Shodli jsme se na tom, že dřívější fotbalisté hráli fotbal více pro radost a hlavně srdíčkem.

Lubomír Douděra