Co pro vás mistrovský titulv desetiboji znamená?
Mistrovský titul je příjemný a jsem za něj rád. Na druhou stranu vím, že kdyby dorazili všichni vícebojaři, kteří se tomu věnují profesionálně, tak by mě jistě porazili. Víc než vítězství to beru spíše jako odměnu za píli, trpělivost a tisíce hodin na stadionu, které jsem tomu obětoval.

Někteří závodníci na šampionátu nestartovali, jiní zase zaváhali. Může být tedy řeči o štěstí?
Ano. Někteří závodníci kvůli zranění či menší motivaci do závodu nenastoupili. Již podle seznamu přihlášených jsem tušil, že je poměrně velká šance být letos na bedně. Dozvěděl jsem se, že Honza Doležal je po zranění a nastoupil spíše jen kvůli morálce, s tím, že vyzkouší, co mu tělo dovolí. Říkal jsem si tedy, že pokud nic vyloženě nepokazím, mohl bych bojovat o třetí místo. Nakonec Honza ze závodu v průběhu desetiboje odstoupil. A další, průběžně vedoucí Ondra Kopecký, nezaložil na tyči, čímž mi otevřel cestu k prvnímu místu.

Atletický desetiboj. Ilustrační foto
Rykl poprvé kraloval královské disciplíně

Na druhou stranu počkal jste si na svoji šanci a tu jste využil.
Přesně tak. Díky zdraví a stabilním výkonům jsem si jako obvykle soupeřil spíše se svými předchozími výsledky a užíval si, když se něco podařilo lépe, než bych čekal. Když jsem pak po tyči viděl, že je velká možnost udržet první místo, tak jsem toho využil a vybojoval ho.

V minulosti bylo vaše jméno spojováno spíše se třetími či čtvrtými místy. Dá se tedy říct, že jste teď vystoupil ze svého stínu?
Je to tak, většinou jsem se pohyboval na hraně stupňů vítězů, čtvrtých míst z MČR už mám tedy celkově asi třináct. A co se týče medailového umístění, tak jsem byl třikrát třetí mezi dospělými a v juniorských a dorosteneckých kategoriích pak mám sbírku asi patnácti stříbrných a bronzových medailí. Ale žádné individuální zlato jsem z MČR prozatím neměl, letos jsem ho tedy konečně do sbírky přidal.

Jak jste byl spokojen s výkonem 7130 bodů?
Celkově jsem na body až tolik nekoukal a spíše sledoval výsledky v jednotlivých disciplínách, kde mě nejvíce potěšila dálka, ve které jsem si skokem dlouhým 725 centimetrů konečně (o 30 centimetrů) vylepšil osobní rekord z roku 2013 a tím i poprvé překonal sedmimetrovou hranici. Když zpětně zhodnotím celkový bodový součet, tak je to druhý nejlepší celkový bodový zisk, kterého jsem kdy dosáhl. Oproti osobnímu rekordu je to ztráta 72 bodů, kterou jsem letos nabral na disku.

Vítězný gól: Takhle otevřel v utkání s Brnem skóre Kelly Klíma, jenž těžil z přesné přihrávky Vladimíra Růžičky ml.
Brácha mu vychválil Hradec a Kelly už pálí

Víceboji se věnujete pěknou řádku let. Jak probíhají vaše tréninky? Na co se třeba nejvíce zaměřujete?
Ke sportu a všestrannosti jsem veden už odmala. Atletiku dělám už asi 16 let, takže poměrně těžím se zkušeností, co jsem po tu dobu nasbíral. Oproti vrcholovým sportovcům si tréninky řídím převážně sám. S trenérem spíše konzultuji, nebo se od něho inspiruji a častokrát se připojím i na trénink do naší skupiny, přece jen v partě se lépe trénuje. Tím, že si mohu řídit tréninky sám, mám lepší možnost vnímat svoje tělo a možná i proto jsem daleko méně náchylný na zranění než ostatní. Co se týče tréninků, tak se zaměřuji nejvíce na tyčku, 110 metrů překážek a dálku. V těchto disciplínách závodím v I. lize mužů za náš oddíl TJ Sokol Hradec Králové.

V současnosti dokončujete vysokou školu, jak to budete mít s atletikou dál?
To je pravda, hned po víceboji jsem musel místo oslav zasednout k diplomové práci, abych ji dokončil. Po státnicích bych chtěl nastoupit do zaměstnání a i nadále pokračovat s atletikou. Uvidím, jak to půjde skloubit, nevylučuji ani možnost, že bych částečně pomáhal v Hradci Králové jako trenér.