Narozen: 5. února 1980

Stav: ženatý, manželka Karolina, dcera Evelína
Sportovní odvětví: tenis
Pozice na žebříčku ATP: 207.
Nejvyšší postavení v kariéře na žebříčku ATP: 57. (9. ledna 2006)
Největší úspěch v letošní sezoně: vítěz challengeru v Oberstaufenu
Na klíně půlroční dcera, ve tváři úsměv. Zkrátka pohoda a vyrovnanost. V takovém rozpoložení se nacházel před vánočními svátky ROBIN VIK. Pro hradeckého rodáka, který aktuálně figuruje na 207. místě světového žebříčku ATP, byl rok 2009 významný nejen z důvodu narození roztomilého potomka, ale rovněž z tenisového hlediska. Po roční absenci se totiž vrátil na kurty.

Sezonu jste začínal jako hráč šesté stovky světového žebříčku. Jste spokojen s posunem na 207. pozici?
Hlavně jsem vůbec nevěděl, co od této sezony očekávat. Tím, že se mi narodila dcera, jsem neodehrál tolik turnajů, kolik bych si představoval. Chtěl jsem být trošku víc doma. Každopádně doufám, že se příští rok posunu ještě výš.

Bylo těžké se rozhodnout, zda se ještě vůbec vrátit na kurty?
Rok jsem pracoval u táty ve firmě. Zjistil jsem, že se kromě tenisu mohu živit také něčím jiným. Tahle práce se dá dělat po zbytek života. Cítil jsem, že ještě nejsem tak starý, abych si ještě nezahrál dobrý tenis. Proto jsem do toho šel.

Byl jste zvyklý na neustálé cestování. Nebyl rok 2008 strávený bez rakety nudný?
Užíval jsem si to. Byl jsem doma a pohyboval se v jiné branži. O nudě nemůže být ani řeč.

Jste ženatý, narodila se vám dcera. V tenisovém světě se často traduje, že hráče se závazky potkávají výkonnostní výkyvy. Co vy na to?
Složitější to samozřejmě je, ale tím, že jsem rok nehrál, mám do tenisu znovu velkou chuť. Už to není jako dřív, kdy jsem přišel z tréninku a lehl si. Manželce se snažím pomáhat, baví mě to.

Ženu a malou dcerku jste několikrát bral na turnaje s sebou. Byl to po zápasech příjemný relax?
Určitě. Když třeba prohrajete, máte na sebe vztek. Ale pak se podíváte na malou a všechno je pryč. Turnaje jsem si po téhle stránce užíval trochu jinak, než je běžné.

Na okruhu máte řadu známých. Byli překvapeni, že jste zpátky
v zápasovém kolotoči?
Ani jsem to nějak neregistroval. Tenis je individuální sport, každý jede sám na sebe. Mezi sebou se bavíme, ale nějaké extra velké kamarádství v tomto světě nefunguje.

Na prize money jste letos vydělal přes třicet tisíc eur. Hodně, nebo málo?
Je to tak akorát na pokrytí veškerých nákladů v sezoně.

Kterého výsledku si nejvíce ceníte? Předpokládám, že vítězství na turnaji v Oberstaufenu…
Tam mně to opravdu sedlo. Byl to můj první turnaj po narození dcery. Na kurtu jsem se cítil skvěle a pavoukem prošel bez ztráty setu. Cením si i jednoho výsledku v Kitzbühlu, kde jsem ve finále kvalifikace porazil Francouze Benneteaua, který v té době figuroval kolem čtyřicátého místa žebříčku
ATP.

Sledujete po vítězných zápasech své soupeře?
Zpravidla ne. Soupeři se snažím vnutit svoji hru. Žádné speciální přípravy se nekonají. Hráči jsou vyrovnanější než dřív. Zápasy rozhoduje víceméně psychika, na ní dnes úspěch stojí především.

Vy jste po téhle stránce míval problémy. Už je to lepší?
Doufám, že jo. Trochu jsem se uklidnil.

Kolik jste za rok zničil raket?
(směje se) Jéžiš. Teď hned si to nevybavím.

Žebříčkem chcete stoupat. Kam až by to podle vás mohlo jít?
Konkrétně se to říct nedá. Záleží na mnoha okolnostech. Dvousté místo mě však rozhodně neuspokojuje. Hodlám odehrát mnohem víc turnajů, což by se mělo na postavení v žebříčku odrazit.

Kolik těch turnajů bude?
Alespoň dvacet.

Je možné, že mezi nimi bude figurovat i nějaký grandslamový?
Těžko říct. Do kvalifikací bych se dostat měl. Pak by se vidělo. Rád bych si v hlavní soutěži tak velkého turnaje alespoň ještě jednou zahrál. Příští sezona bude zlomová. Bude mi třicet. Pokud se nepřiblížím na dosah stovky, asi bych skončil.

Vylepšit své nejlepší umístění z roku 2006, kdy jste byl na 57. příčce, asi už nepůjde, že?
To by bylo hodně nad plán. Člověk se samozřejmě pokusí udělat maximum. Uvidíme, co z toho vzejde.

Co jste říkal české jízdě Davis Cupem?
Bylo to úžasné, ale finále už bylo nad naše síly. Porazit Španěly na jejich půdě se dlouho nikomu nepovedlo a dlouho ani nikomu nepovede.

Proč myslíte?
Mají specifickou mentalitu. Oni jsou psychicky hodně silní, jen tak je něco nerozhodí. V domácím prostředí se to ještě znásobí. Vemte si třeba úvody obou dvouher. Nadal i Ferrer byli zpočátku nervózní, ale když to z nich spadlo, neměl soupeř nárok.

Takže výpadek Štěpánka po dvou vyhraných setech pro
vás nebyl překvapením?
Radek bohužel na chvilku povolil, trošku ztratil koncentraci a Ferrer díky své buldočí povaze začal úřadovat. Kdyby mohl, tak by tu antuku klidně sežral. Takovej on prostě je. Jak dostane šanci, nepustí ji.

O Tomáši Berdychovi se říká, že ještě naplno neprodal svůj potenciál. Znáte ho dobře, několikrát jste s ním hrál. Může podle vás být časem stabilním členem elitní desítky?
To, kde se pohybuje nyní, je už samo o sobě neuvěřitelný úspěch. (Berdych je momentálně 20. – pozn. red.) Jestli má ještě navíc, je otázka. Poodskočení jsou Federer, Nadal, Djokovič a možná Murray. Pak je to strašně vyrovnané. Může se stát, že Tomášovi jedna sezona vyjde a může být šestý na světě.

Blíží se Silvestr. Co byste popřál lidem do roku 2010?
Všem bych popřál hlavně hodně zdraví, to je nejdůležitější.