„V uplynulé době Roman Šebrle bojoval sám se sebou. A když to tak vezmeme, tak sám nad sebou zvítězil. Málokdo věřil, že bude takhle vysoko,“ říká Jiří Neumann, šéflékař atletické reprezentace a majitel zdravotního střediska Sportklinik na Novém Hradci Králové.

Halový šampionát se uskutečnil v exotickém Dauhá. Zaskočilo vás něco z pohledu organizace?
Ačkoliv arabský svět je jiný, specifický, šampionát byl dobře zajištěn. Paradoxní určitě bylo, že se jedná o mistrovství světa v hale. Pod střechou se závodí hlavně kvůli zemím, kde klimatické podmínky v tomto období nejsou příznivé. Hala v Dauhá byla sice prostorná a úchvatná, ale musela se ochlazovat. Venku panovaly teploty okolo čtyřiceti stupňů. Spotřeboval jsem spoustu nosních kapek. Přechody zvenku do klimatizované haly některým sportovcům nedělaly dobře.

V době, kdy vícebojaři bojovali v Kataru na halovém mistrovství světa, předvedl senzační výkon na druhé straně zeměkoule americký student Ashton Eaton. Na univerzitním šampionátu ve Fayetteville vytvořil nový světový rekord v sedmiboji. Jaké byly ohlasy?
Samozřejmě že jsme se to dozvěděli. Řeknu na rovinu: žádné zprávy typu, že by to někoho vyděsilo nebo překvapilo, nebyly. Pravda je, že jeho jméno není tak neznámé.

Eaton dosáhl v sedmiboji výkonu 6499 bodů a překonal legendárního Dana O'Briena. Jeho historické maximum, které vydrželo sedmnáct let, se dříve snažil marně překonat i Roman Šebrle. Co na to český atlet říkal?
S Romanem jsme o tom diskutovali. Uznale pokyvoval hlavou a říkal, ano znám ho. Ale že by ho to nějak zvedalo ze židle, to vůbec. Ta slova nejsou myšlena negativně. Roman to bral zkušeně s tím, že vždycky někdo vyletí vzhůru. Za sebe mohu říci, že určitě to je fantastický výkon, na kterém se dá stavět. Na druhou stranu sedmiboj není desetiboj, ubývají vrhačské disciplíny oštěp, disk… Mám dojem, že Eaton dosáhl v kouli výkonu třinácti metrů, což je hrozně moc málo. V hodech a vrzích nebude silný, proto mluvit o tom, že překoná světový rekord Romana v desetiboji (9026 bodů), je scestné.

Roman Šebrle nejel na šampionát s velkým očekáváním, spíše přiznával, že jeho forma není špičková. Jak na vás působil v průběhu závodu?
On byl nesmírně v pohodě hned od začátku. Soutěž si užíval, což nakonec i sám prohlásil. V uplynulé době bojoval sám se sebou. A když to tak vezmeme, tak sám nad sebou zvítězil. Na šampionát odjížděl s tím, že si víceboj užije, projde ho, a eventuálně zabojuje o medaili. Skončil pátý a dosáhl slušného počtů bodů (6024 – pozn. red.). Málokdo věřil, že bude takhle vysoko. Z pohledu, že naše výprava vyšla bez medaile, nejlepší bylo čtvrté a pátá místa, tak jeho vystoupení musíme hodnotit velmi kladně.

Může se podle vás ve svých letech vrátit na někdejší úroveň, myslím i ohledně zdravotního stavu?
Momentálně je zcela zdravý. Letos mu bude šestatřicet, je to zkušený borec. Sto metrů asi pod 10,60 vteřiny běhat nebude, ale stále dokáže skočit 780 do dálky, umí zaběhnout překážky, umí vrhnout koulí… Přece jen, je to deset disciplín. Nerozhoduje jen fyziologie, ale i psychika, morálněvolní vlastnosti, a to on všechno má. V létě se koná mistrovství Evropy v Barceloně, kde může pomýšlet na medaili. Navíc v Kataru obsadili první dvě příčky Američané Clay a Hardee, kteří ve Španělsku nebudou.

Česká výprava skončila bez medaile. Panovalo velké zklamání?
Nálada v českém týmu byla po celou dobu bezvadná. Šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák provedl hodnocení. Z mého pohledu lékaře, pozorovatele a nadšence atletiky si myslím, že to odpovídá. Ano, kdyby byla medaile, budeme hodnoceni jinak. Byla čtvrtá a pátá místa, ale musíme si uvědomit, že to bylo mistrovství světa. Je to asi těžko pochopitelné, ale páté místo z mistrovství světa může mít větší váhu než bronz na evropském šampionátu. I když samozřejmě je to myšleno s nadsázkou.