Vy chcete rozhovor? Jasně, kdo by si nechtěl popovídat s nejlepší basketbalistkou Evropy z roku 1996! Tak ale musíte chvíli počkat, než připravím kavárnu pro hosty. A tak Eva Horáková, nanosila židle, rozbalila slunečníky, naaranžovala květiny. Teď bych si ještě potřebovala nachystat kafe. Aha, že by za rachotem kávovaru nebylo nic slyšet? Tak později. Dlouhánka, známější pod příjmením Němcová, se v současnosti živí jako servírka v jedné kavárně v Pardubicích.

Vypadá to, že jste v zaměstnání pořádně vytížená. Stihnete vůbec sledovat váš oblíbený basketbal?
Sleduji, nicméně už ne tak podrobně. Nedá se to všechno časově skloubit. Samozřejmě ale basketbal jsem dělala celý život, takže mě zajímá, co se v našem světě děje. Teď se množí články ohledně ženské Evropy, takže si je pročítám.

Evropský šampionát startuje přesně za týden. Jak odhadujete šance českého národního týmu?
Jak to mám jen říct (zamyslí se). Letos došlo k velkým změnám. Máme v družstvu Američanku, dále pak spoustu mladých hráček. Naposledy jsem je viděla v akci vloni. Nevím, co od nároďáku mohu očekávat. Názory se různí. Jeden říká, úspěch bude postup ze skupiny. Druhý, že to dopadne katastrofálně. A třetí říká, uvidíme, necháme se překvapit. Tak já se přikláním ke třetímu názoru. Pochopitelně však budu holkám držet palce.

Česká skupina byla nasměrována do Hradce Králové. Zavítáte do Fortuna arény?
Určitě tam zavítám. Také jako spolukomentátorka. Bohužel se nedostanu k našemu družstvu. Budu asistovat pouze u zápasu Španělsko vs. Ukrajina. Na naše holky se tak půjdu podívat jen jako fanynka. Vezmu obě dcery, protože starší už hraje basket.

Jste legendou českého basketbalu. Dostanete se do hlediště jako čestný host České basketbalové federace, nebo na vlastní pěst?
Jako čestný host naší federace. Ale s lístky to bylo těžké (rozesměje se).

Eva Horáková umí rozdávat radost i svým hostům v kavárně.
Eva Horáková umí rozdávat radost i svým hostům v kavárně.  Foto: Deník/Luboš Jeníček

Hradec Králové znáte nejenom jako pořadatele mistrovství Evropy, ale také z dob vašeho angažmá u tamních Lvic. Jak na něj vzpomínáte?
Na dva roky v Hradci mám velice příjemné vzpomínky. Přestože jsem tam hrála až ke konci kariéry, myslím, že to nebylo tak špatné. Prima byl přístup trenérů, kolektiv i fanoušci. Až na zranění. Za to nemůže nikdo, tedy pokud to soupeř neudělá schválně. Což se stalo mně. Ke sportu to však patří. Jednalo se o druhé koleno a člověk si pak říkal, jestli má cenu se vracet. Nicméně basket mě tak bavil, že jsem to ještě zkusila.

Zmínila jste hradecké fanoušky. Ti by teď měli tvořit jádro ve své domovské hale…
Fandové Hradce a Trutnova jsou jedni z nejlepších v republice. Za svým týmem jezdí všude. Na domácí zápasy dokáží naplnit halu. Navíc v posledních letech hrají hradecké holky o medaile, takže kulisa bývá úžasná. Jsou šestým hráčem na palubovce. A z Trutnova je to do Hradce kousek.

Vizitka: Eva HorákováNarozena: 3.12. 1972 v Praze. Výška: 187 cm. Post: křídlo.

Kariéra: USK Praha (1991), Clermontois (Fr., 1991 – 1993 a 2002 – 2003), Montferrand (Fr., 1993 – 1996), Bourges (Fr., 1996 – 1998), Messina (Ita., 1998 – 2000), Cleveland (USA – WNBA, 1998 – 2002), Chieti (Ita., 2000 – 2002 a 2003 – 2005), Sopron (Maď., 2002 – 2003), Parma (Ita., 2005 – 2006), Hradec Králové (2009), VŠE Praha (2012 – 2013), Slavia Praha (2013 – 2014).

Největší úspěchy: 1. místo (ME 2005), 2. místo (ME 2003), 6. místo (OH 1992), nejlepší střelkyně (ME 1995), členka All Star (ME 1997), All Star (WNBA 1997, 1998). První Češka draftovaná do profesionální WNBA (1997), nejlepší hráčka francouzské ligy (1994, 1996 a 1997). V sezoně 2000 vytvořila rekord americké ligy – vstřelila 66 trestných hodů v řadě.

Mistrovství světa 2010 jste se zúčastnila už jen jako televizní spolukomentátorka.Jak se vám líbila nová role?
Je to úplně něco jiného. Podobné je to jen v tom, že se musíte rychle rozhodovat. Co vlastně chcete říct, jak zareagovat na dění na hřišti. Připadalo mi, že ten basketbal je fakt nějak rychlá hra (směje se). Mě to strašně baví. Můžete basket posuzovat svýma očima, povědět si svůj názor.

Stačily vám zkušenosti a basketbalové znalosti, nebo jste se musela připravovat?
Spolukomentátor to má jednodušší než komentátor. Ten se musí opravdu poctivě připravovat. To jsme jeli do Ostravy a on se šrotil ve vlaku. Mně stačilo podívat se mu do poznámek. Přelítla jsem hráčky, abych o nich něco věděla. Spolukomentátoři ale mají hlavně za úkol říkat, co na hřišti vidí a co si o té dané hráčce myslí.

Jaké bylo pozorovat stříbrnou jízdu Češek na MS 2010?
Jak se dohrálo finále, vyhrkly mi slzy a naskočila mi husí kůže. Vzpomínala jsem na své úspěchy a z toho komentátorského můstku jsem to prožívala s holkami.

Byla jste u největšího úspěchu českého basketbalu. Jak teď s odstupem času vzpomínáte na zisk titulu mistryň Evropy?
To, co jsme dokázali s těmi patnácti kamarádkami a třemi trenéry, vám dochází právě až zpětně. No podívejte, mám husinu i teď, a to se o tom jenom bavíme. My jsme to prožívaly jinak, než ta nová generace. Dávaly jsme do hry fakt srdce. Pro nás to byla odměna za tu dřinu, kterou jsme na hřišti odvedly.

O zlatou medaili z roku 2005 se zasloužila vaše zlatá ruka. Vybavíte si detaily rozhodujícího tříbodového koše?
Jako by to bylo včera (úsměv). Blížil se konec a my už musely do koše. Hanka Machová to vzala na sebe s tím, že buď najede, nebo vytvoří prostor pro někoho jiného. Já jsem stála v rohu a ona mi přihrála. Ten míč letěl kolem ruky ruské hráčky snad na šířku poštovní známky. Řekla jsem si, vyprázdni hlavu, postav správně nohy a vystřel.

Fandíme českým basketbalistkám.

Promiňte, že vám do toho zasahuji, sledovala jste čas?
Ne. V tu chvíli nesmíte myslet na nic jiného, než na tu střelu. Věděla jsem však, že chybí pár sekund.

Dopsala jste pohádkový příběh. Kdo už jiný měl rozhodnout, než nejlepší česká hráčka přelomu tisíciletí…
Asi to tak mělo být. Já tvrdím, že všechno se děje pro něco. Nebylo mi dané, abych se dostala na další olympiádu, tak mi to bylo vynahrazeno tím, že jsem dala tuhle krásnou trojku.

Neměla by spíš legenda českého basketbalu místo roznášení kávy vykonávat nějakou funkci na svazu či předávat jinak své zkušenosti?
A víte, že mě to docela baví. Já jsem vždycky chtěla mít vlastní kavárničku. To se mi sice nepodařilo, ale na zpestření dne je to dobré. Ono se lehce řekne, skončí kariéra, najděte si práci. Ale pro sportovce, který skončí v pětatřiceti není žádná sranda někde se uplatnit. Ne každý má tu šanci dostat se na federaci, nebo dělat sportovního manažera. Já jsem si prošla dva roky obchodem se sportovním zbožím a teď jsem tady. A tady jsem ráda, protože jsem v kontaktu s lidmi. Do toho trénuji v Hradci. Teď jsem dokončila béčkovou licenci. Navíc mám dvě malé děti. Podle mě všechno ještě přijde. Pootevřely se mi nové dveře, které já musím otevřít!