Prožila zvláštní rok. Poprvé v kariéře se Kateřina Siniaková (nar. 10. května 1996) pravidelně objevovala ve společnosti nejblyštivějších hvězd tenisového nebe. Rozdala si to třeba s legendární Venus Williamsovou či letošní vítězkou Turnaje mistryň Agnieszkou Radwaňskou, ale také se nepříjemně zranila. Smělý letošní plán, nakouknout do první padesátky světového žebříčku, tím dostal malé trhliny. Rodačka z Hradce Králové z toho však vědu nedělá. Myslí stále pozitivně. ,,I když jsem měla trošičku vyšší cíle, nebyl to špatný rok. Nabrala jsem mnohem více zkušeností a hlavně jsem taky odmaturovala. Teď už mám v hlavě jenom tenis," říká aktuálně 103. hráčka světa.

K největším úspěchům bezesporu patří semifinálová účast na turnaji WTA v Praze, kde jste navíc získala i deblový titul se Švýcarkou Benčičovou. Bylo jiné hrát na vrcholné akci v domácím prostředí?
Jsem moc ráda, že se mi to doma takhle povedlo, ke všemu na kurtech, kde trénuji. Je tu vždycky skvělé publikum. Měla jsem podporu celého realizačního týmu a rodiny. To mě hnalo a byl z toho tenhle výborný výsledek.

Ale na grandslamech to pořád příliš nevychází. Ze čtyř účastí jste jen jednou prošla do druhého kola…
Každý chce zákonitě uspět, konkurence je obrovská. Je ale pravda, že jsem měla poměrně slušné losy a své šance malinko prošvihla. Příští rok se to pokusím napravit. Těším se hlavně do Austrálie. Tam jsem postoupila do druhého kola a kdybych teď dala dvě nebo tři, vůbec bych se nezlobila. (směje se)

V červenci jste si v Bad Gasteinu poranila kotník. Jednalo se určitě o velkou komplikaci. Návrat přišel až po měsíci a půl. Bylo těžké znovu naskočit do hektického kolotoče turnajů?
Hlavně se mi to stalo těsně před US Open. Takový turnaj se těžko vynechává. Vůbec jsem nevěděla, zda to doléčím. Výsledky magnetické rezonance určily, že se jedná o vážnější zranění než jsem si sama myslela. Musela jsem vynechat dva turnaje, ale US Open nakonec stihla. Nebylo to ale ono. Prakticky dva měsíce jsem neodehrála soutěžní zápas a ke všemu v prvním kole narazila na Agniezsku Radwaňskou. Proti top hráčce potřebujete být rozehraný a ve formě.

Hlavně jste pak neobhájila loňskou semifinálovou účast na silném podniku v Moskvě a vypadla už v prvním kole. Přišla jste tím o spoustu bodů. Jak jste se s tím vyrovnávala?
Díky zranění jsem ztratila zápasový rytmus. Chvíli trvá než se do toho dostanete zpátky. Proher v prvním kole bylo víc. Naštěstí jsem to trochu vylepšila na závěrečných turnajích ve Francii. Rozhodně ale všechny nezdary nechci svádět na zraněný kotník.

Na deblovém žebříčku jste už osmapadesátá na světě. Jde o důležitý doplněk vaší přípravy?
Prioritou je samozřejmě dvouhra, ale debla hraju hrozně ráda. Pokud vypadnete v singlu, udrží vás to v zápasovém rytmu. Zatím plánuju hrát oboje. Až budu v top ten (směje se), tak se to možná změní.

Nakousli jsme trochu čtyřhru. V čem podle vás spočívá dominance famózní a téměř neporazitelné Martiny Hingisové?
Nastoupila jsem proti ní vloni v Austrálii. Má na kurtu neskutečný přehled, vidí snad i se zavřenými očima. Měla jsem z ní pocit, že pokaždé trefí míč tam, kde zrovna nejste. Nekazí ani delší výměny a je skvělá na síti. Má to zkrátka v ruce.

S Martinou jste prý kamarádky. Obdivujete, jak v pětatřiceti letech válí?
Věk se ve čtyřhře posunuje. Martina je však jedinečná.

Když už jsme u současných či bývalých hvězd. Je to něco málo přes rok, co jste do svého trenérského týmu angažovala Helenu Sukovou. Cítíte, že vás její rady posunují dál?
Moc jsem chtěla, aby byla v mém týmu. Hlavně jde o taktické hledisko. Čerpám od ní neocenitelné informace. Tyhle předávané zkušenosti jsou k nezaplacení.

Na legendy jste narazila i přímo na kurtu. Třeba Venus Williamsová sbírala vavříny, když jste vy byla ještě malá holčička. V Římě jste s ní prohrála dvakrát 6:2. Jednalo se i tak o splněný sen?
Ano, to musím přiznat. Na obě sestry jsem pořád koukala v televizi. Říkala jsem si, že by bylo jednou skvělé si proti některé zahrát. No a najednou stojí jedna z nich na druhé straně sítě. Snažila jsem se odvést maximum. Servis Venus je famózní. Třeba to někdy vyjde i proti Sereně nebo Marii Šarapovové. Když vidíte, že se s těmito top hráčkami dá uhrát třeba i pár gamů, obrovsky vám to zvedne sebevědomí.

V době, kdy jste hrála s Venus, se už kvapem blížila vaše maturita. Dostávala nervová soustava pořádně zabrat?
Když jste na kurtu, nemyslíte na to. Učení jde rázem z hlavy. Pak dohrajete zápas a myšlenky na školu se okamžitě vrátí. Ale zase tak hrozné to nebylo.

Jaké byly známky, tedy jestli to není tajemství?
Dostala jsem dvě jedničky a dvě dvojky. Byla jsem ale slušně zpocená. Tréma byla horší než před zápasem.

Rázem ale spadl velký balvan ze srdce…
No jé je. Ten pocit, že se najednou můžu soustředit jenom na tenis, byl jedinečný.

Přišla nějaká odměna od rodičů?
Pro mě bylo největším dárkem, že jsme se celá rodina i s babičkou a dědou sešli na večeři v restauraci. Těch chvil, kdy se můžeme vidět všichni pohromadě, je vzhledem k velkému cestování po turnajích opravdu málo.

Sezona v číslech
Počet zápasů – dvouhra: 53
Počet výher: 26
Pozice na žebříčku WTA: 103
Počet zápasů – čtyřhra: 33
Počet výher: 18
Pozice na žebříčku WTA: 58
Největší letošní úspěchy: semifinále dvouhry na turnaji WTA v Praze + vítězství ve čtyřhře; čtvrtfinále dvouhry na turnaji v Birminghamu; finálová účast ve čtyřhře na turnaji v Taškentu a semifinálová v Moskvě. 

S gratulací jistě přispěchal i o sedm let mladší bratr Daniel, který je ve své kategorii druhý  v republice. Jakou mu věštíte budoucnost?
Všichni říkají, že hraje ještě líp než já. (směje se) Moc mu přeju, aby to dotáhl co nejdále. Ráda bych si s ním jednou zahrála mix na nějakém grandslamu. Tak uvidíme.

Probíráte spolu tenisové dění?
Doma se samozřejmě tenis hodně řeší. Rodiče s bráchou se třeba jeli podívat na finále Fed Cupu, já v té době hrála ve Francii. Tak jsem měla informace z první ruky.

Co jste říkala triumfu českého týmu nad Ruskami?
Holkám jsem na dálku moc fandila. Je skvělé, že to dotáhly k vítězství.

Vaše sezona ještě není u konce. Brzy vás čeká extraliga smíšených družstev. Berete ji už jako prověrku formy na lednové Australian Open?
V týmech jsou silní hráči, můžete si řadu věcí vyzkoušet. To je nejdůležitější. O prestiž tu jde samozřejmě taky. Chci vyhrát každý zápas, nikdy nic nevypouštím.

Stíháte v této hektické době i nákupy vánočních dárků?
Je to fakt fofr. Něco jsem stihla. Ale moc času opravdu nemám. Trénuju dvakrát denně a do toho ještě dělám kondici. Když to vyjde, tak dojíždím k fyzioterapeutovi nebo na regeneraci.

Co byste si chtěla nadělit pod stromeček vy sama?
(směje se) Co nejlepší formu, abych příští rok byla konečně v té nejlepší padesátce.

Kdy vůbec odlétáte do Austrálie?
Už 29. prosince. Volíme podobný model jako vloni. První přípravný turnaj mě čeká v Shenzhenu a pak v Sydney.

Jak vůbec snášíte to obrovské cestování po celém světě?
Nevadí mi to. Je ale opravdu těžké se někdy podívat mimo hotel a tenisový areál. Alespoň ve větších městech se snažíme zajít do centra a porozhlédnout se. První návštěvy jsou vždycky nejzáživnější.

Zpravidla ale asi relaxujete jinak, že?
Třeba jenom nasadím sluchátka a poslouchám písničky. Mám ráda také detektivky a sci-fi, takže hodně čtu. Položíte se do nového příběhu a na chvíli zapomenete na realitu.

Tenis je individuální sport. Najde se v konkurenčním prostředí třeba i dobrá kamarádka, s níž můžete probrat vše, co máte na srdci?
Hodně se bavím s Češkami či Slovenkami. Výborně si rozumím třeba s Denisou Allertovou, Lucií Hradeckou či Kájou Schmiedlovou.

Takže nevadilo, když vás Denisa Allertová porazila ve Wimbledonu ve třech setech v prvním kole?
(směje se) Vadilo, vadilo. Ale přeci ji z toho nemůžu obviňovat. Hrála prostě líp.

Máte už pěknou řádku fanoušků. Co jim vzkážete do nového roku?
Hlavně jim chci moc poděkovat, že mě podporují. Co nejlepšími výsledky se jim důvěru budu snažit oplatit.