V zimě střílí a běhá, v létě skáče s padákem, hraje si na horolezce nebo sjede kdejakou peřej na kajaku. Představuje se vám MICHAL ŠLESINGR, nejlepší český biatlonista roku. Slavnostní vyhlášení ankety, v které pětadvacetiletý borec dominoval i loni, se uskutečnilo v Letohradě.

Jak se cítíte opětovně jako nejlepší český biatlonista?

Je to fajn. Když se dívám na celou sezonu a jednotlivé výsledky, tak jsem nakonec spokojený.

Proč vám to šlo až od poloviny sezony?

Byl jsem hodně unavený, a tak jsme se před mistrovstvím světa plně soustředili na střelbu. Podařilo se mi stabilizovat všechno v palici, což mi vydrželo až do konce sezony.

Vyšlo vám mistrovství světa, zvítězil jste poprvé v kariéře v závodě Světového poháru. To vypadá jako kdybyste uměl vyladit formu.

Vítězství na „svěťáku“ v Oslu mě hrozně překvapilo. Byl tam sníh, který nemám vůbec rád, ale skvěle mi jely lyže. Pod úspěch se podepsal celý tým.

Když jste přebíral cenu pro „Biatlonistu sezony“, kulhal jste . Co se vám přihodilo?

Na stěně se mi „podařil“ trochu nešikovný a nešťastný pád. Natrhl jsem si vaz v pravé noze. Je to taková daň za ty moje sportíky. Není to však žádná tragédie. Zranění není tak vážné. Brzo se z toho vylížu.

Kdy budete stoprocentně fit?
V pohodě by to mělo být za tři týdny. Nohu budu v příštích dnech pomalu rozhýbávat, ale sportovní aktivita ještě nepřipadá v úvahu.

Stihnete začátek přípravy?

Jo, manko nebude žádný. Maximálně začnu pomaleji než ostatní kluci.

Ještě štěstí, že se vám zranění přihodilo zrovna v době, kdy netrénujete ani nezávodíte, že?

Vůči biatlonu to je velká výhoda. Ale zase se to stalo v době, kdy jsem chtěl stihnout spoustu věcí. Bohužel je teď musím oželet, což mě mrzí.

Co všechno musíte oželet?

Tak třeba zrovna ve čtvrtek jsme měli v Hořovicích domluvenou skupinku na seskok. Zlanařil jsem i kluky z reprezentace, Ondru Moravce a Tomáše Kuříka. Bohužel jsem s nimi v letadle nemohl být.

To z vás musí mít reprezentační trenér radost…
(rozesměje se) Už jsem si taky říkal, aby mě pak kvůli tomu nevyhodil z nároďáku. Že kazím morálku týmu. Ale seskok je dobrovolný, je to každého věc. Klukům jsem to nabídl a oni to zkusili. Myslím si, že se jim to líbilo. Pokud nejste vyložený zmatkař a „psychouš“, tak parašutismus je bezpečný sport. Prostě to musíte mít v hlavě srovnané.

Plánujete v budoucnu společný seskok?
Určitě.

I třeba nějakou sestavu?

To ještě ne. Mají za sebou jeden skok. Než se propracují k volnému pádu, tak si budou muset ještě párkrát skočit. Ovládnutí těla ve volném pádu také chvilku trvá. Ale je jasné, že když skáčete sám, tak to není taková sranda, jako když vás tam je víc.

Když vás tak poslouchám, tak pro vás musí být biatlon úplná nuda.
To ne, i když občas to je nuda pořádná. Ale třeba na střelnici při mistrovství světa v Östersundu to byl pořádný adrenalin.