Jak hodně vesele jste se tvářil na fakt, že si vás reprezentační trenéři vybrali do dvaceti čtyřčlenné nominace na všechna utkání kvalifikace?
Byl jsem hrozně rád, když jsem uviděl na seznamu svoje jméno. A pak jsem se jen modlil, abych se dostal do čtrnáctky a mohl se předvést. Pozvánku do širší nominace jsem dostal už v létě před Eurobasketem. Tehdy mi to ale zhatila nemoc. Měl jsem se jet ukázat na porovnávací kemp a pak už jsem pozvánku neobdržel. O to víc se nyní snažím, abych se probojoval do finální dvanáctky.

Byl jste jako na trní při čekání na zúženu nominaci?
Musím přiznat, že jsem netrpělivě čekal, až se zveřejní seznam. Nikdo se mi neozýval, nikde nic nebylo. Ano byl jsem jako na trní.

Dnes se určí finální dvanáctka. Jakou vidíte šanci dostat se mezi tucet vyvolených?
Netroufnu si říct, jestli tam budu nebo ne. Byl bych ale za to strašně rád.

Přijal byste i roli hráče, který se nepodívá na palubovku a jenom nasává atmosféru?
Budu šťastný, pokud se probojuji do závěrečné dvanáctky. Pak bude záležet na trenérovi, jestli mi dá nějaké minuty. A kdybych se na hřiště nedostal, mrzelo by mě, že jsem byl tak blízko a nedostal prostor. Rozhodně bych ale nebyl uražený. Už jenom poznat atmosféru soutěžního zápasu mezi chlapy, by pro mě bylo něco jiného než v mládežnických reprezentacích.

Hrajete za Pardubice, pocházíte z Holic. Může znalost prostředí odbourat nováčkovskou nervozitu nebo vás to bude svazovat?
Myslím si, že by mi to mělo spíše pomoct. Pokud se dostanu do té dvanáctky a měl bych nastoupit, tak nervózní budu. Nicméně znalost prostředí i zdejších lidí mě pomůže tu nervozitu odbourat.

Nestal jste se v těchto dnech distributorem vstupenek mezi známé a členy rodiny?
Z rodiny dorazí všichni. A co se týče žádostí o lístky, pár kamarádu mi napsalo, jestli je nemohu zařídit.

Ne každému se podaří přejít z juniorské kategorie do dospělých. Ve vašem případě to ale bylo plynulé, viďte?
Je to pravda. Po konci v mládeži jsem se snažil na sobě víc makat. Měl jsem jen rok od reprezentace pauzu. A vlastně jenom kvůli nemoci. Letos mi pomohla situace s rozehrávači v Pardubicích. Mám velkou minutáž i důvěru od kouče Ella Sanderse.

Rozehrávači to mají při přechodu do dospělých snadnější než pivoti, souhlasíte?
Asi narážíte na fyzické dispozice. Je pravda, že u rozehrávačů to není až tak důležité. Složitější to mají vyšší křídla a pivoti. Tam je rozdíl v síle hodně znát. Také s tím mám vlastní zkušenost. Když jsem přešel v Pardubicích mezi muže, tak to byl úplně jiný basketbal. Každý kontakt byl třikrát tvrdší než v juniorech.

Však ono se to projevilo na vaší muskulatuře. Po první sezoně mezi dospělými jste měl ramena jako almaru. Trávil jste léto v posilovně?
Do posilovny jsem chodil hodně. Snažil jsme se nabrat nějakou svalovou hmotu, abych těm klukům v soubojích stačil. Kdybych narazil na pivota, tak abych neodletěl (směje se).

V mládežnických reprezentacích jste strávil podstatnou část basketbalového života. Jaké je to mezi dospělými?
Tak především vůbec jsem nevěděl, co si mám vzít s sebou na reprezentační sraz. V mládežnických kategoriích jsme chodili i ve svém oblečení. Tak jsem si s sebou vzal plnou tašku věcí a teď nic nepotřebuji. Všechno jsme totiž nafasovali. Tréninky jsou podobné, nevidím žádné větší rozdíly.

Jste benjamínkem výběru. Uklízíte míče, nosíte spoluhráčům iontové nápoje?
Nenosím, to dělám v Pardubicích (smích). V dospělé reprezentaci se kolem týmu pohybuje hodně lidí.

A hierarchie mazák – bažant?
Nic takového. Žádné skupinky mladých a starých nejsou. Všichni jsme si rovni a všichni jsou v pohodě.

Přesto jste nováčkem…
Ano. Kluci už se většinou mezi sebou znali. S těmi, kterými se neznám, jsem se seznámil. Žádný problém mezi sebou nemáme.

Vy jste své spoluhráče vnímal jako protihráče. Teď se s nimi kamarádíte. Budete na ně i při vzájemných zápasech pohlížet jako na kámoše?
Já jsem je ani v době, kdy jsme hráli proti nim, nebral jako nepřítele. Teď hrajeme spolu v reprezentaci a až skončí kvalifikace, rozejdeme se do svých klubů a zase budeme protihráči.

Chtěl byste vystoupat na Velkou čínskou zeď?
Jestli tím myslíte kvalifikovat se na Světový pohár do Číny tak samozřejmě. Ale to je ještě za dlouho. Mohlo by to ale klapnout.

Nejdříve musí Česká republika zvládnout nástrahy základní skupiny. Jak odhadujete šance národního týmu?
Každý tým je nevyzpytatelný. Tím, že v nich budou chybět nejlepší hráči z NBA a Euroligy, včetně našeho, může se stát cokoliv. Ale my se o postup popereme.

Prvním vaším soupeřem je Island. Co o něm víte?
Viděl jsem jeho jeden zápas na Evropě. Počítáme s tím, že nastoupí v nižší sestavě, protože nemají zase tolik vysokých hráčů. Vytasí se na nás s rychlým a agresivním basketbalem. Nebudou hrát tolik přes pivoty.

V Bekse hrajete s číslem osm. Jaké jste si vybral v reprezentaci, popřípadě jaké vám bylo přiděleno?
Mám devítku. Chtěl jsem osmičku, protože s ní teď hraji už furt. Bylo mi však řečeno, že ta je Satyho. Kdyby se něco stalo a on přijel reprezentovat.

Kdyby se Tomáš Satoranský vrátil v průběhu kvalifikace z NBA do Evropy?
Nevím, jak to bylo myšleno. Nicméně tak trochu jsem počítal s tím, že osmička je krytá pro Satyho.

Devítku před vámi nosil Jiří Welsch, který ukončil po Euru reprezentační kariéru. Ten Welsch, který přestoupil k vám do Pardubic. A ten Welsch, který stejně jako vy pochází z Holic…
Hodně lidí mi říká, že to bylo kvůli Jirkovi. Ale ne. Devítka byla nejblíž osmičce a volná. Tak jsem po ní sáhl. Ale je to sympatická spojitost (šibalský úsměv).

Očima asistenta„Viktor podává v lize výborné výkony. Je typem hráčem, kterého se umím ve finálním dvanáctce představit. Viktor dostává hodně minut v Pardubicích. Určitě mu pomohla situace s rozehrávači. Jeden se zranil, druhý nepodával očekávané výkony. V tom je sport krásný a náhody do něj patří. Petru Čechovi také pomohlo, že se v Blšanech zranil gólman Drobný. V sedmnácti naskočil mezi tyče a už tam nikoho nepustil. Viktor chytil šanci za pačesy a v Pardubicích odvádí výborné výkony. Má obrovské sebevědomí, což si přenesl i na reprezentační sraz.“ Lubomír Růžička