Trůn má nového krále. Brokaře Davida Kosteleckého na něm střídá jeho střelecký kamarád Jan Sychra. Člen Dukly Hradec Králové opanoval anketu o Nejúspěšnějšího sportovce Královéhradeckého kraje díky šestému místu na londýnských olympijských hrách v disciplíně skeet. Vítěz se slavnostního vyhlášení  nemohl zúčastnit, v těchto dnech totiž kosí asfaltové holuby na soustředění v Bělehradě. ,,Moc si toho vážím," vzkázal na dálku.

Nedávno vám byl čtyřiačtyřicet. Cítíte se pořád jako jura?
(směje se) Už to není taková sláva. Absolvoval jsem pravidelnou roční prohlídku a musím konstatovat, že bývávalo i líp.

Bolí příprava na sezonu rok od roku víc?
Jo, jo. O tom žádná. Mladíci v oddílu jsou o více jak polovinu let mladší, takže mě stojí hodně sil, abych jim třeba při fotbálku stačil. (zamyslí se) A stejně jim nestačím.

Máte dva syny. Půjdou ve vašich šlépějích?
Myslím, že ani jeden. Se starším jsem to už zkoušel, ale jeho zajímají spíše ryby. Ke střelbě vůbec netíhne, přestože mu to docela šlo. Ale nechytlo ho to.

Ale určitě vám fandí…
To ano.

Přiznali, zda byli hodně nervózní, když sledovali vaše olympijské vystoupení v Londýně, kde jste nakonec skončil šestý?
Prožívá to se mnou celá rodina. Teď  měli radost, že jsem se dostal do finále, což je vždycky úspěch. Při olympiádě v Pekingu mi to nevyšlo a vím, že manželka to obrečela.

Uvařila vám po návratu vaše oblíbené jídlo, tedy slepici na paprice?
Po návratu jsem byl strašně příjemně překvapený z něčeho jiného. Ještě v Londýně jsem v jednom z rozhovorů zmínil, že jsem hodně přepitý iontových nápojů a že se už moc těším domů na plzeňské pivo. Když jsem pak přijel do naší vesnice, manželka se starostkou a s dalšími Hrobičáky pro mě udělali takovou slavobránu. Čekala na mě česká selka s chlebem a solí, byl tam sud piva… Vytáhli jsme lavičky na ulici, povídali, jedli, pili, opékáli. Bylo to spontánní a hrozně fajn. Prostě rychlá, povedená akce.

Pojďme do reality. V polovině března  v Acapulku odstartoval Světový pohár, jenž se v novém olympijském cyklu stejně jako ostatní závody  bude řídit novými pravidly. Změny se týkají zejména bojů o medaile, při nichž po tradiční kvalifikaci budou následovat šestičlenná semifinále a pak vzájemné duely o zlato a bronz. Navíc s obtížnějšími dvojstřely. Jak se vám zamlouvá tato novinka?
Už po olympiádě v Londýně vyšlo na povrch, že se to bude měnit. Počítali jsme s tím a začali se na to připravovat už na podzim. Věnovali jsme se tomu i teď na soustředění na Kypru. Ze začátku to bylo docela kruté. Nejde ani o to, že je holub nepatrně rychlejší, ale hlavně o změnu rytmu daných dvojstřelů. Pro diváky je to rozhodně atraktivnější. Finále se střílí na méně holubů, ale bude mnohem obtížnější.

Je to pro vás svým způsobem nová motivace?
Jsem rád, že se něco změnilo. Alespoň to nebude takový stereotyp.

Kdy vás čeká první závod?
V květnu. Doma budu střílet všechny nominační závody, protože do zahraničí kromě mistrovství Evropy a světa pravděpodobně nevyrazíme. Kvůli nedostatku financí je v této sezoně tzv. stop stav. Je to dané také tím, že se tento rok ještě nedají vystřílet kvalifikační místa pro olympijské hry v Riu. V podstatě se to dalo čekat. Opakuje se to prakticky v každém olympijském cyklu.

Minulá sezona byla velmi náročná. Zavřel jste po ní na nějaký čas flintu do skříně a řekl si: Tak a teď tě hodně dlouho nechci vidět?
Dělám to pravidelně. Jsem ve stadiu, kdy si moje tělo střelecké návyky pamatuje. Pak stačí měsíc intenzivní přípravy a samo to naskočí. A hlavně po tříměsíční přestávce do toho člověk zase dostane tu správnou chuť.

Jak trávíte čas v tomto nezávodním období?
Baví mě cykloturistika. Když vyjde počasí, je to paráda. Věnuju se samozřejmě i rodině, a když je čas, doháním i věci kolem baráku. Teď se třeba chystám vymalovat, ale furt se k tomu nemůžu nějak dostat.(směje se)

Zpět ke střelbě. Bude následující sezona zásadní zkouškou, zda dotáhnete do cíle další olympijský cyklus?
Tenhle rok bude spíše přechodový. Až samotné závody ukážou, jak se s novinkami srovnám a naučím se je. Letošní sezonu z pohledu budoucnosti nebudu opravdu brát nijak dramaticky. Ale samozřejmě budu chtít uspět na jejích vrcholech, tedy mistrovství světa a Evropy.

Na kolik procent si tedy myslíte, že vás uvidíme na páté olympiádě?
Věřím, že tak na osmdesát.

A těch zbylých dvacet? Že by vám střelbu zakázala manželka…
Manželka vydrží, ta už si za ty roky zvykla. Až budu doma furt, tak z toho bude spíše nervní. Těch dvacet procent je rezerva, kdyby se stalo, že mě převálcuje dravé mládí.

Je pravda, že v době olympiády v Riu vám bude už 47 let…
Strašné číslo, co? (směje se) Ale ve střelbě to moc neznamená. Bude to otázka momentální formy a hlavně vás to pořád musí bavit. Třeba Andrea Benelli vyhrál olympiádu v Aténách, a to mu bylo taky hodně přes čtyřicet let. Je dobré vědět, že se i v tomto věku dá dosáhnout pořádného úspěchu. Uvidíme.