Kliknutím zvětšíteSedmnáctiletá dívka z Ústí nad Orlicí si v Tilburgu nahlas řekla o nominaci do ženského týmu. Tím, ale její kariérní plány nekončí. Chtěla by se probojovat do profesionální soutěže a také si zahrát pod olympijskými kruhy. „Bowling vůbec není jednoduchým sportem. Styl se natrénovat dá, stejně tak jako dohozy jednotlivých kuželek. Striky se ale jen tak natrénovat nedají, jelikož na drahách je speciální olej, podle kterého se koule nějak chová," předesílá v exkluzivním rozhovoru pro Deník. „A především každá hra je originální," dodává.
S jakými cíli jste odjížděla na evropský šampionát juniorů do Nizozemí?
Cílem každého bowlera je získat na mistrovství Evropy medaili. Já jsem ale jela do Tilburgu s tím, že se chci dostat do Masters, neboli mezi top 24 hráček Evropy. Podvědomě jsem na cenný kov samozřejmě pomýšlela, ale nechtěla jsem si tuto myšlenku příliš pouštět do hlavy, jelikož bych se dostala do psychicky nepohodlné pozice.
Reálné cíle jsou jedna věc, tou druhou pak přání.
Moc jsem si přála jakoukoli medaili z jakékoliv soutěže. Bylo mi jedno, jestli to budou znovu týmy, jako před třemi lety, dvojice, nebo soutěže jednotlivců. Popravdě ale musím říct, že stříbrnou medaili ze singlu jsem opravdu nečekala, i přesto, že jsem na to výkonnostně měla.
Osobák v průměru kuželek
Jaká je v evropském bowlingu konkurence ve vaší kategorii?
Konkurence v Evropě je opravdu velká a v porovnání v Českou republikou je to něco úplně jiného. V evropských zemích je bowling často více rozšířený než u nás. Platí ale, že u chlapců je konkurence větší než u dívek. I přesto ale není jednoduché vyhrát medaili na mistrovství Evropy i v dívčí kategorii.
Které státy se považují za evropské velmoci?
Nejlepší bowlingové země jsou zcela jistě ty severské, zejména Švédsko a Finsko.
Jaký je systém v singlu na juniorském mistrovství Evropy?
Kvalifikace se hraje na šest her. Hráčky odehrají ve dvou skupinách šest her a první čtyři dívky s nejvyšším součtem postupují do semifinále. A od semifinále už je to klasika.
Vy jste kvalifikaci vyhrála. Bylo to překvapení nebo snad šok pro soupeřky?
Po soutěži dvojic a týmů to musel být šok snad pro všechny. Singly se totiž hrají až jako třetí a mně se začátek mistrovství absolutně nepovedl. Tudíž to muselo být překvapení pro spoustu hráček, ale pokud bych nepočítala soutěž dvojic a týmů, tak si myslím, že jsem před startem mistrovství měla šanci se probojovat mezi top čtyři hráčky Evropy.
Zaujala jste průměrem 220 kuželek, což je vysoké číslo.
Průměr téměř 220 průměr je můj nejlepší výsledek na šest her. Můj dosavadní rekord byl průměr 211. Takže zlepšení bylo opravdu velké a přišlo v nejlepší možnou dobu.
Jak se soutěž vyvíjela v play off?
Šla jsem do play off s pocitem, že mám jistou medaili. Sice mi nebylo lhostejné, jakou bude mít barvu, ale i bronzová by pro mě byla extrémním úspěchem. Do semifinále jsem tedy nastupovala s čistou hlavou a vyšlo mi to. Ve finále jsem byla již v takové euforii, že jsem si zkrátka užívala tu atmosféru a přítomnost na tak obrovské soutěži. Na zlato mi chybělo větší štěstí, ale tak to prostě ve sportu chodí. Stříbro je úžasný výsledek.
V semifinále jste „smetla“ Emmu Friantovou z Francie v poměru 223:182.
Moc dobře jsem věděla, že i přes svůj výkon v kvalifikaci jsme měly obě naprosto stejnou šanci na postup. Hrát vyřazovák na jednu hru je dost o štěstí, kterého jsem v tomto duelu měla více. V první polovině vedla Emma zhruba o deset kuželek díky většímu počtu striků. Já jsem ale zachovala chladnou hlavu a soustředila se jenom na sebe. Ke konci ale Emma hodila velký a prakticky nedohoditelný split a já začala strikovat. Tento moment rozhodl o mém postupu do semifinále.
A co finále, tam jste naopak nestačila na Bergauerovou (182:222). Proč to nevyšlo?
Alja hodila hned na začátku pět striků po sobě. Mně se příliš nedařilo i přes to, že jsem se trefovala do správného místa. Často mi zůstala stát pravá krajní kuželka číslo deset. Alja mi zkrátka utekla a já už její náskok nedohnala.
Potkala vás ve vyřazovacích bojích nějaká kritická chvíle, kdy to vypadalo bledě?
Snad po celou dobu vyřazovacích soubojů jsem se smála od ucha k uchu, protože jsem byla strašně šťastná, že jsem se mezi tu top čtyřku dostala. Nebyl tedy důvod pro žádné špatné myšlenky nebo krizové chvilky.
Nejmladší v historii
Už jste zmínila, že máte ve své sbírce ještě jednu medaili. Jak na ní vzpomínáte?
Týmové stříbro z roku 2018 byla mnohonásobně větším překvapením než to letošní ze singlu. Do dánského Aalborgu jsme totiž jako dívčí tým jely jako absolutní outsideři. Bylo to velké překvapení pro všechny, ale byl to úžasný zážitek a úspěch, když se mezi největšími bowlingovými velmocemi objevily mladé Češky. Za týmovou medaili jsem neskutečně ráda, ale medaile ze soutěže jednotlivců je přece jen něco jiného.
Tehdy jste se stala nejmladší medailistkou v historii šampionátu. Ještě jste ani neměla občanku…
Bylo mi čtrnáct let a dvacet čtyři dní. Před šampionátem jsem neměla žádné cíle ani přání. Jela sem si pro zkušenosti, tak jsem hrála uvolněně s čistou hlavou a zahrála své tehdejší maximum. Mým spoluhráčkám (Anna Petáková, Markéta Vojtěchová a Zuzana Uhlířová), které byly starší a zkušenější, se týmová soutěž taky moc podařila, a tak z toho byla má první stříbrná medaile z mistrovství Evropy.
Neprojevil po Tilburgu o vás zájem trenér ženské reprezentace?
Momentálně jsem součástí širší ženské reprezentace, která se připravuje na nominaci na European Women Championships v roce 2022. Shodou okolností se koná v dánském Aalborgu.
Uznávají se v České republice úspěchy z juniorských šampionátů?
Uznávají a opravdu hodně, protože konkurence je obrovská a v tuzemsku je bowling stále ještě dost mladý sportem. Jakákoli medaile je velký úspěch pro celý český bowling.
Jak je to s přechodem do dospělých v bowlingu. Je jednodušší než v dalších sportech?
Úplně nejjednodušší není, protože junioři a dospělí jsou trochu jiná liga. Já už se zúčastňuji i dospělých soutěží, jako je třeba MČR dvojic nebo jednotlivců. Z obou mistrovství jsem si již přivezla medaili.
Sport náročný na psychiku
Laicky vypadá bowling jednoduše. Prostě se nadrtím hody a pak shodím všechny kuželky. Jak to vidí odborník? Dá se bowling natrénovat?
Bowling naštěstí takhle jednoduchý není. Styl se natrénovat dá, stejně tak jako dohozy jednotlivých kuželek. Striky se ale jen tak natrénovat nedají, jelikož na drahách je speciální olej, podle kterého se koule nějak chová.
Teď byly přes rok herny zamčené. Co s bowlingem udělal covid?
Bohužel se bowling prakticky zastavil. Nehrály se žádné turnaje a bowleři neměli možnost trénovat. Naštěstí to ale hráče nijak neodradilo a všichni jsme se těšili zpět na dráhy. Jediné, co jsme mohli dělat a trénovat, bylo nevypadnout z fyzické kondice a neustále posilovat svaly celého těla, abychom se mohli plynule vrátit na turnaje. Bowling je zkrátka jako jízda na kole - prostě se nezapomíná.
Jak je bowling náročný na fyzickou kondici?
Bowling bych zařadila do kategorie spíše vytrvalostních sportů. I když to není jako uběhnout maraton, tak sportovní bowling je docela náročný, jelikož turnaje a soutěže se hrají v kuse více než půl dne. Tahat sedmikilovou kouli několik hodin je na výdrž poměrně náročné.
A po psychické stránce?
Psychicky je bowling snad jeden z nejnáročnějších sportů. Vyžaduje neustálou koncentraci na hody. Pro mě je každý hod důležitý, protože jakmile se jeden pokazí, valí se na mě kupa negativních myšlenek, kterým musíme odolávat. Z každé špatné hry se musíme zvednout a nikdy to není jednoduché.
Prozraďte, jak se Eliška Krummerová dostala k bowlingu?
Téměř všichni bowleři se k bowlingu dostali tak, že si šli rekreačně zahrát třeba s rodiči a chytlo je to. Já jsem nebyla výjimkou. V deseti letech jsem začala chodit s mamkou a taťkou do herny v Ústí nad Orlicí, kde jsem se narodila a stále žiji. Strašně mě bavilo shazovat kuželky, i když jsem jich v té době moc neshazovala (směje se). Zapsala jsem se na kroužek, dětské turnaje pořádané stejnou hernou. Poté se mě ujal profesionální trenér Jaroslav Morávek a začala jsem hrát turnaje pořádané Českou bowlingovou asociací.
Mluvíte o Ústí nad Orlicí, ale za jménem máte napsáno Tacl Letohrad.
To je kvůli našemu sponzorovi - panu Taclovi z Letohradu.
Jak je pro vás bowling náročný na čas, respektive kolik vám zabere trénování?
Snažím se trénovat minimálně třikrát týdně zhruba hodinu a půl. O víkendu se pak hraje extraliga, juniorská extraliga, turnaje Prestige a další… Celkem to je tedy zhruba čtyři a půl hodiny tréninku týdně a zhruba pět hodin víkendových soutěží.
VÁHA BOWLINGOVÉ KOULE
"Váha koulí se měří po celém světě v librách. Ženy hrají většinou koulemi s váhou číslo 14 nebo 15, což je v přepočtu na kila zhruba šest a půl kilo. Muži většinou hrají s patnáctkami, které váží téměř sedm kilogramů. Platí, že čím těžší koule, tím větší rána do kuželek. Děti ale začínají s koulemi kolem deseti liber (4,5 kg). Bowlingové koule se vrtají přesně na ruku a prsty bowlera, takže se koule dobře drží a bowling tedy mohou děti provozovat už minimálně od šesti let," zasvěcuje Eliška Krummerová čtenáře do tajů svého sportu.
Bowling patří na olympiádu
Eli, ty hraješ bowling? Jak se na vaši trochu neobvyklou zálibu dívají vrstevníci?
Na svém instagramovém profilu bowling propaguji a hlavně vysvětluji. Spousta mých vrstevníků a kamarádů již spoustu věcí zná. Často se ale setkávám s názorem, že bowling není sport. Tento názor mají ale pouze lidi, kteří sportovní bowling nikdy neviděli a nemají tušení o čem je. Po vysvětlení ale většinou svůj názor změní a přijde jim zajímavý.
Bowlingem se asi nedá uživit. Jaké máte plány pro civilní život?
Momentálně studuji ve třetím ročníku gymnázia v Ústí nad Orlicí. Bohužel jsem se stále ještě nerozhodla, čím chci být, ale mým největším snem by byla kariéra profesionálního bowlera. Nejvíce mě ale baví jazyky, takže se asi pokusím uplatnit někde, kde tuto zálibu využiji.
Dobře, dá se uživit… Jaké tedy máte cíle pro další závodní kariéru?
Mým cílem je nadále reprezentovat Českou republiku. V juniorech mě čeká příští rok poslední mistrovství, takže bych si přála reprezentovat i na ME a MS žen. Samozřejmě si přeji vyhrávat tuzemská mistrovství a neustále posouvat a vylepšovat svůj styl. Můj největší sen je ale PWBA, neboli turnaje nejlepších bowlerek světa. Je to strašně velký cíl a moc bych si přála ho dosáhnout.
A co olympijské hry, kam se snaží bowling prodrat v silné konkurenci?
Nedokážu úplně odhadovat, zda bowling na olympiádě bude nebo ne. Momentálně se bowling snaží dostat na OH 2028 a já moc doufám, že se tam dostane, jelikož bowling je sport, který na olympiádu rozhodně patří.
Stát pod vlajkou s pěti kruhy je snem každého sportovce, viďte?
Pochopitelně bych si opravdu moc ráda zahrála bowling na olympiádě a reprezentovala tak svoji zemi. Je to vlastně můj největší sen a upřímně ho vidím jako reálný. Věřím, že v roce 2028 bude bowling zařazen na olympiádu a naše země tak bude moci vyslat českou bowlingovou výpravu.
ELIŠKA KRUMMEROVÁ VYSVĚTLUJE ROZDÍL MEZI SPORTOVNÍM A REKREAČNÍM BOWLINGEM
Spousta lidí nezná sportovní stránku bowlingu a znají to pouze jako hospodskou zábavu aneb rifle, mikina erární koule a žlaby. Bowling má i druhou stránku a to fyzicky náročnější. My bowleři hrajeme s vlastními koulemi, máme určitý styl, kouli roztáčíme pro větší pravděpodobnost shození striků a házíme mnohem vyšší čísla. Ale není to jen tak! Bowlingové soutěže se hrají klidně i celý den, tudíž naše svaly musí být více vytrvalé, abychom zvládli hrát naplno se sedmikilovou koulí několik hodin. A věřte nebo ne, někdy to není tak jednoduché a síly dochází. Na druhou stranu, je bowling taky extrémně náročný na psychiku. Každá špatná myšlenka většinou zapříčiňuje chybu, každý nedohoz extrémně působí na naši mysl a musíme být opravdu psychicky odolní, protože hlava se rovná minimálně 50 % úspěchu. Ostatně jako v každém jiném sportu. A v neposlední řadě hráči bowlingu musí mít opravdu velké bowlingové znalosti a během hry neustále přemýšlet nad strategií. Dalším rozdílem totiž je, že u profi bowlingu máme na drahách namazaný speciální olej, který je na každý turnaj namazaný jinak. Proto máme my bowleři tolik vlastních koulí. Každá koule je totiž jiná a je přizpůsobena na různé druhy mazání. Vzhledem k tomu taky musíme hrát pokaždé jinak, někdy více křížem, někdy zase víc rovně a po kraji. Nad tím kudy budeme hrát musíme neustále přemýšlet, a aby toho nebylo málo, namazaný olej se v průběhu hraní mění. Tudíž každý bowler musí přesně vědět, jakou koulí kdy házet. Bowling je zkrátka úžasně složitý sport. Každý turnaj, liga nebo mistrovství je vždy originální a to se mi na tom líbí nejvíce.
7
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
