Sladký konec hořké sezony. Divné spojení, že? Skeetař Jan Sychra se v posledním letošním závodě stal v korejském Degu armádním mistrem světa, což samo o sobě představuje velikánský úspěch. Elitní brokař přesto smutní. Během sezony se mu ani na jednom z podniků nepovedlo vystřílet vysněné kvalifikační místo pro olympijské hry v Riu.

Šestačtyřicetiletý matador z Dukly Hradec Králové se tak s definitivní platností chystá pověsit flintu na hřebík. ,,Olympiádu jsem měl třikrát nadosah. Jednou mi doslova proklouzla mezi prsty. Ale nemá cenu se tady litovat. Vím, že jsem podával slušné výkony, ale při systému udělování míst pro Rio to prostě nestačilo. Chybělo mi více štěstí a možná i víc šikovnosti v rozhodujících momentech," říká vyrovnaně dlouholetá reprezentační stálice a čtyřnásobný účastník olympijských her.

Vážně budete končit?
Je mi šestačtyřicet let. Hodně toho dlužím rodině, cestování po světě bylo vážně dost. Neříkám, že to bude ze dne na den. Dohodl jsem se na Dukle, že se budu normálně připravovat na příští sezonu, která bude v olympijském roce chudší, a k tomu bych postupně začal s trénováním.  Je možné, že si třeba ještě zastřílím na nějaké větší akci, ale plynule už bych přešel k trenérské činnosti.

Stále patříte ke světové špičce. Pro Rio se udělují i tzv. divoké karty. V tenhle ,,malý zázrak" ale asi příliš nevěříte…
Šance samozřejmě umírá poslední. Z vlastních zkušeností vím, že to je velice nepravděpodobné. Proč by si na olympiádu pouštěli dalšího konkurenta? Možná se tam dostane Kypřan Achilleos, který má v ISSF (mezinárodní střelecká federace – pozn. red.) výraznou podporu. Za sebe mohu říct, že to opravdu neočekávám.

Kde jste promarnil největší šanci?
Dvakrát jsem se na Světových pohárech rozstřeloval o finále. Kdybych do něho postoupil, pravděpodobnost, že to místo získám, by už byla obrovská. No a pak na Evropských hrách v Baku. Tam jsem střílel finále a měl to na lopatě. Na těžším dvojstřelu těsně před koncem jsem však ani jednou nezasáhl terč a skončil pátý. Hrozně tam foukal vítr, chtěl jsem to urychlit a ukvapil se. Tahle chyba mě vyřadila o boj o Rio.

Bylo těžké strávit tuhle hořkou pilulku?
Mrzelo to moc. Bylo to opravdu blízko. Jenže před sebou jsem měl ještě mistrovství světa. Pořád jsem doufal, že to dopadne třeba tam.

Ale bylo z toho jen dvacáté místo…
Už jsem neměl potřebnou formu. Letošní sezona byla extrémně dlouhá, člověk si skoro neodpočinul a to se vždycky někde projeví. Je trochu k zlosti, že se v tomto olympijském cyklu udělovaly kvota placy jen v této sezoně. Program se ohromně zhustil, byl v tom pořádný zmatek. Pro každého střelce je to velmi náročné. Pro mě v tomto věku obzvlášť. Přelety a posuny v různých časových pásmech špatně snáším.

V minulosti měl střelec možnost se kvalifikovat na OH ve dvou sezonách. Teď jenom v jedné. Proč se tak stalo?
To netuším. Dřívější systém byl lepší. Už třeba z hlediska, že jste se mohl zranit nebo být nemocný. V další sezoně se to dalo dohnat. Takhle nemáte šanci. Taky se to ISSF vymstilo. Spousta vynikajících střelců olympijská místa nezískala, třeba i skvělý Rus Šomin. Myslím, že se někdo musí chytit za nos a radikálně tenhle nesmyslný systém změnit.

Tvrdé kritice ho podrobil i reprezentační trenér Jan Hůla…
Řekl to správně. Kvůli tomu, aby se na olympiádu dostalo co nejvíce vlajek, je na tom silná Evropa hrozně bitá. Ochudí to kvalitu samotného závodu. Spoustu kluků to může stát i kariéru. Neprobojujete se na olympiádu a máte další dva roky utrum. Už vás nikdo nemusí chtít.

Kde se berou podobná nesmyslná rozhodnutí…
ISSF je s nadsázkou řečeno spolek důchodců, který si to dělá podle svého. Na odborné rady moc nedávají. Netýká se to jen udělování míst pro olympiádu, ale třeba i marketingových záležitostí jako je reklama a podobně.

Vizitka
Narozen: 21. března 1969
Největší úspěchy: Je dvojnásobným mistrem světa ve skeetu družstev (2001 v Egyptě, 2002 ve Finsku) a čtyřikrát vicemistrem. Je mistrem Evropy z roku 2010 v Kazani, dvakrát byl stříbrný (2004 na Kypru, 2000 v Itálii) a dvakrát bronzový (2002 v Itálii a 2009 ve Slovinsku). V družstvech dosáhl na zlato dvakrát (2009 ve Slovinsku a 2010 v Rusku). Celkem šestkrát vyhrál závod Světového poháru. Je spoludržitelem světového rekordu. Zúčastnil se olympijských her v Atlantě (15.), Aténách (9.), Pekingu (16.) a Londýně (6.).

Kdyby se započítávaly výsledky z předchozí sezony, měl byste vystaráno…
No jo no. Jenže na kdyby se nehraje. Vloni jsem vyhrál závod Světového poháru v Mnichově, ale je mi to k ničemu.

Šel jste závod od závodu. Vaše nervová soustava asi dostávala pořádně zabrat, že?
Není to jednoduché. Ze všech stran slyšíte výroky typu: ty to dokážeš, jseš naše jednička, jseš jedinej, kdo na to má…To vám před závodem hrozně pomůže. (směje se) Musíte se obrnit a jít do toho s čistou hlavou. Jenže, čím se čas na získání kvota placu zkracuje, tím jste nervóznější.

Je vám sice šestačtyřicet, ale pořád nemáte doma konkurenci. Výsledky vašich potenciálních nástupců jsou jako na houpačce. Není přeci jen škoda to postupně balit?
Už jsem opravdu hodně opotřebovaný a unavený. Třeba bych se mohl dostat ještě na další olympiádu do Tokia, ale byla by to velká dřina, mohl bych to odnést i zdravotně nebo psychicky. Každý člověk by měl vědět, kdy přestat a netlačit se zbytečně někam na sílu. Zdraví máme jenom jedno. Už teď cítím, že jsem po svém rozhodnutí uvolněnější a klidnější. Těším se na představu, že vyrazíme někam na dovolenou, na vodu nebo s kamarády třeba i na čundr.

Čím si vysvětlujete, že ve světovém měřítku nerostou další Sychrové?
Doufám, že dorostou. Momentálně nás tak trochu trápí generační zlom. Já jsem ještě ze staré školy, která prošla systémem tréninkových středisek mládeže či středisky vrcholového sportu. Po revoluci se to všechno rozbouralo a dnes se všichni tlučou do hlavy. Patřila do toho i vojenská základní služba, která se zrušila. Kluci dříve měli motivaci to dělat už třeba kvůli té vojně. Tohle je pro nás velké mínus. Navíc ohromně narostla konkurence. Dříve jsme to uměli my, Italové, východní Němci či Rusové. No a teď  tady máte střelce z Arábie, Asie, Norska, Finska či Švédska. Kde se vzali? Odpověď je jednoduchá. Tyhle státy do toho investují mnohem víc finančních prostředků. My střelce platíme jako amatéry a chceme po nich špičkové výkony. Ti mladí dnes většinou studují a když se k tomu chtějí věnovat střelbě, dostanou smlouvu na jeden rok a bohužel podprůměrný plat. To je šibenice. Když pak dokončí školu a mají se rozhodnout, jestli jít do sportovního rizika nebo se věnovat svoji profesní kariéře, tak zvolí druhou variantu. Jinak střílí jako poloprofesionálové a ještě v nepříliš dobrých podmínkách.

Jak to myslíte?
V republice není třeba střelnice, kde by se dalo trénovat od pondělí do neděle aniž by na vás někdo psal stížnosti kvůli velkému hluku. Chtělo by to více využít vojenské prostory, vytěžené lomy nebo něco takového. Jenže to by stálo hodně peněz. Prostě se do toho neinvestuje tak, jak by mělo. Budeme si muset zvykat, že si začneme víc vážit pátých, osmých či desátých míst.

Vraťme se ještě k poslednímu vystoupení v Degu. V základní části jste minul pouhé dva terče. Kde se po neúspěchu na mistrovství světa v Lonatu vzala tak úchvatná forma?
Přikládám to uvolněné psychice. Jel jsem si tam spíše odpočinout po náročné sezoně. Střílel jsem pro potěšení a takhle dobře to dopadlo.

Jaké byly ohlasy na zisk zlata z šestých armádních světových her?
Byl jsem až překvapen, kolik mi psalo a gratulovalo lidí. Moc mě potěšilo, že to v Čechách někdo sledoval. Navíc se dařilo i mému oddílovému kolegovi Robinu Daňkovi na trapu, kde skončil pátý. Byli jsme zkrátka všichni spokojeni. (směje se)

V Riu ale budete chybět. Bude vás v příštím roce olympiáda vůbec zajímat?
To víte, že jo. Je to svátek sportu. Ve střelbě tam budeme mít dva naše zástupce  – Davida Kosteleckého a Libuši Jahodovou. Těm budu držet palce nejvíce.