Kdyby se mu znovu povedl posun o šest míst, pověsil by si na krk bronzovou medaili. Ne, není to pouhá spekulace. Devětatřicetiletý brokař se každopádně může měřit s těmi nejlepšími, vždyť dlouhodobě patří ve své disciplíně do užší světové špičky.

Váš oddílový kolega David Kostelecký tipuje na jednoho z českých medailistů v Pekingu právě vás. Co tomu říkáte?
(rozesměje se) Tak to mu děkuju za důvěru. Taky bych byl samozřejmě rád, kdyby to vyšlo. Musím jít krůček po krůčku. Abych mohl na něco takového pomýšlet, potřebuji zvládnout kvalifikační část a sestřelit zhruba 122 nebo 123 terčů ze 125. Jedině tak by z toho mohlo být finále. S účastí v něm už bych byl spokojený. No, a kdyby to pak případně zacinkalo, byla by to absolutní paráda.

Přestože patříte do absolutní světové špičky, kvalifikační místo pro Peking jste si vystřílel na poslední chvíli. Musely to být asi pořádné nervy…
To víte, nic příjemného to samozřejmě není. Šancí ubývá, ubývá, ubývá a vy se ocitáte pod stále větším tlakem. V našem sportu to už ale tolik nevnímáme, stres je prakticky permanentní. Stále se snažíte být ve výsledkové listině co nejvýše, takže pod tlakem střílíme neustále. Hlavně se nesmí stát, aby pravý závodnický stres přerostl v křeč. To jste pak bez šance na úspěch.

Kvalifikační kritéria pro účast na olympijských hrách jsou pro brokaře dosti tvrdá. Místa se převážně udělují pouze za medailové příčky při MS či ME a řada skvělých střelců pak na olympiádě schází…
Je to hrozný, ale nic s tím nenaděláte. Líbil by se mi systém jaký mají atleti. Splní limit a letí. Rád bych se něčeho podobného dočkal i u nás, ale to asi nehrozí.

Olympijskou atmosféru jste zažil dvakrát – v Atlantě a Aténách. Kde se vám líbilo více?
Asi v Atlantě. Nevím jestli to bylo tím, že to byla moje první olympiáda, ale připadalo mi to tam bombastičtější.

Do Pekingu přiletíte dva týdny před závodem. Vždycky jste si přál mít dostatek času na pořádnou aklimatizaci. Nebudete ho mít tentokrát přespříliš?
Patnáct dní je hodně, to je pravda. Ono to ale jinak udělat nešlo. Byly stanovené dva odlety – 31. července nebo 5. srpna. Kdybych odletěl ve druhém termínu, bylo by to zase už pozdě. Doufám, že mě nechytne ponorková nemoc. Vezu si sebou kolečkové brusle, něco ke čtení a nějaká DVD. Určitě se najde nějaká zábava také ve vesnici, takže to snad přežiju.

Na jaře jste v rámci Světového poháru mohl střelnici v Pekingu vyzkoušet. Vyhovuje vám?
Hlavně je to úplně nová střelnice, takže jsme se tam tehdy spíše rozkoukávali. Ani nástřely nebyly nijak vysoké. Přesto očekávám velmi vyrovnaný závod.

Může dojít i na rozstřel. Ten jste si v letošní sezoně vyzkoušel třikrát, ale ani jednou jste neuspěl…
Trochu mě to straší, to přiznávám. Snažil jsem se na tom zapracovat. Doufám, že to k něčemu bylo a případný další rozstřel zvládnu.

Berete si do Pekingu nějaký talisman?
Ten bych zapomněl. (směje se) Ale nechal jsem si narůst vousy, ty nikde rozhodně nezapomenu. Doba do závodu je dlouhá, tak si mám alespoň s čím hrát. Když budu nervózní, můžu si za ně zatahat a hned se uklidním.