Hradecký rodák Robin Vik vyhrál challenger v Oberstaufenu bez ztráty jediného setu

Nebylo o něm slyšet. A vlastně ani nemohlo. Scéna bílého sportu ho naprosto přestala zajímat. Letos už je zase všechno jinak. Vik se znovu obul do plného tréninku, jeho jméno se dere zpět do povědomí tenisové veřejnosti.

Že to s návratem myslí vážně, dokázal především v minulém týdnu triumfem na challengerovém turnaji v Oberstaufenu.

Řádil jste tam jako černá ruka. Neztratil jste ani set a v každém kole soupeře doslova deklasoval. Kde se vzala taková forma?
Hlavně mi vyhovovala nadmořská výška. Oberstaufen leží asi 800 metrů nad mořem, trošku víc to lítá, a to mi sedí. Čtrnáct dní jsem pořádně trénoval, navíc se mi před pěti týdny narodila dcera, takže jsem byl psychicky uvolněnej. Předváděl jsem tam zkrátka dobré výkony.

Překvapilo vás, že průběhy jednotlivých zápasů byly tak jednoznačné?
Vstupy do utkání se mi dařily nad očekávání dobře, což bylo hodně důležité. Celkově jsem se celý týden cítil výborně, a podepsalo se to i na výsledcích.

Ve 2. kole jste porazil druhého nasazeného Němce Berrera 6:0, 7:5. Druhý set se zdál být asi nejtěžším v celém turnaji…
To byla asi jediná problematičtější chvíle. Ve druhém setu jsem už vedl 5:2 a servíroval na vítězství. Pak mi tři gamy nevyšly podle představ a nevyužil jsem ani několik mečbolů. Soupeř vyrovnal na 5:5, ale pak už to bylo znovu jednoznačné.

Co vám po finále říkal Jan Minář, kterého jste smetl z kurtu výsledkem 6:1, 6:2?
Bavili jsme se už před zápasem. Dokonce jsme se spolu i rozehrávali. Známe se už natolik, že nám to nevadilo. Finále bylo ale úplně jednoznačné. Hned po něm jsem se mu vlastně omluvil. Řekl jsem mu, že jsem hrál moc dobře, že neměl žádnou šanci. (směje se)

Kdy a kde vás čeká další turnaj?
Za čtrnáct dní bych chtěl jet na kvalifikaci do Umagu.

Minulou sezonu jste pauzíroval. Jaké to bylo bez tenisu?
Je fakt, že jsem rok na raketu vůbec nesáhl. Pomáhal jsem tátovi v práci a odpočíval. Popravdě řečeno jsem ani sám nečekal, že se k tenisu vrátím. Ale došlo k tomu, a teď mám zase chuť hrát. To je pro mě podstatné.

Co vás přimělo k návratu na kurty?
Probírali jsme to s manželkou. Říkal jsem si, že ještě nejsem tak starej, a práci, kterou jsem dělal, můžu dělat i po tenisové kariéře. Zkusil jsem se vrátit, a zatím se to docela daří.

Byly první týdny, co se týká tréninkové dřiny, těžké? Přece jen není jednoduché vypadnout ze zaběhnutého kolotoče…
Začínal jsem na Futurech, což jsou turnaje nejnižší kategorie. Zaznamenával jsem více výher než proher, což bylo povzbuzující. Nebylo nic, co by mě odrazovalo.

Na každém turnaji musíte do kvalifikace. Není to příliš únavné?
Beru to spíše jako dobré rozehrání a přípravu.

Na žebříčku ATP nyní figurujete na 245. místě. Určitě chcete mnohem výš?
Dávám si menší plány, které se postupně snažím plnit. Momentálním cílem je co nejdříve se dostat do dvoustovky. Ve skrytu duše pak pomýšlím i na první stovku.