Nebe se protrhlo a zem bičovaly provazy vody.

V pekelných podmínkách zažil sportovní střelec David Kostelecký pocity totální euforie.

Před čtyřmi lety získal na olympiádě v Pekingu svoje první velké zlato, v Londýně bude útočit na další medaili. „Od poslední olympiády jsem se v kalužích moc neválel," vzpomíná hvězda Dukly Hradec Králové na svoji originální oslavu.

Ležel jste na zádech, políbil pušku a vůbec vám nevadilo, že prší jako z konve a povalujete se na promáčené zemi. Postaral jste se o jeden z nejemotivnějších momentů Her. Máte ho ještě před očima?
Je pravda, že lidi si to pamatují. Nebyl to tehdy žádný plán, ale čisté emoce. Prožil jsem obrovskou úlevu, tak jsem si potřeboval na moment odpočinout.
Británie je podobně „přívětivým" počasím docela proslavená.

Počítáte s tím, že se může střílet v podobném marastu?
Musím se na to připravovat. V Pekingu pršelo, ale nefoukal vítr. V Londýně nás čeká možná ještě horší počasí. Při Světovém poháru jsme si tam otestovali šílené podmínky, které dost ovlivnily výsledky. Hodně záleželo na tom, kdy šel člověk na řadu a jaké měl štěstí na počasí. Čekám teď  něco podobného.

Takže se chystáte na střeleckou loterii?
Přesně tak, jsou tam takové nepříjemné větrné poryvy, které se mění klidně během dvaceti minut. Zažili jsme tam slunce a bezvětří, které během chvíle vzalo za své. Přišel mrak, pršelo a hrozně foukal vítr. Terče, které mají létat sedmdesát pět metrů, byly větrem sraženy a spadly už na pětatřiceti. Máte tak akorát čas na to, abyste vystřelili. Někdo se dokonce ani nedostal ke druhé ráně. Když tohle chytnete, končíte.

Říkal jsem si, jak vás musí štvát ostré slunce, které řeže do očí, přitom proti silnému větru to musí být asi pohádka…
Ostré slunce právě takový problém není. Terče jsou pak alespoň dobře vidět. Vítr s deštěm jsou nepříjemné i kvůli tomu, že na olympiádě nad námi nemůže být žádná ochranná střecha. Když vám prší na zbraň, na brýle, vodu máte úplně všude a ještě vám do toho foukne, to je teprve něco.

Od slavného zlata z předchozí olympiády v Pekingu uplynuly čtyři roky. Co všechno se u Davida Kosteleckého od té doby změnilo?
Je toho docela dost. Největší změnou pro mě asi je, že mám manželku a syna. To byl nejpozitivnější zlom v mém životě.

Jste po čtyřech letech i sebevědomější?
Nevím. Snažím se být hlavně nohama pořád na zemi. Ve sportu jsem zažil hodně pádů i úspěchů. Ale pádů bylo určitě víc, to by vám řekl asi každý soudný sportovec. Řekl bych, že jsem spíš klidnější než sebevědomější. Povedlo se mi to, co jsem chtěl. Teď  můžu brát všechno s větším klidem. Po zlatu z olympiády vím, že jsem nedělal střeleckou kariéru nadarmo.

Před Londýnem se kolem vás strhnul slušný humbuk. Dovedete zůstat stranou?
Beru to s rezervou.

Vážně?
Věci kolem střílení se většinou řeší jenom před olympiádou a když se vám zadaří, tak i po ní. Jinak je střelba spíš okrajový sport. I když po Pekingu se to přece jen trochu změnilo. Střelci byli nejúspěšnějšími českými sportovci. Nechci, aby to vyznělo nějak negativně, ale ono se hlavně z olympiády kolikrát dělá víc, než by mělo.

Čeká vás ale závod, kde se můžete předvést jenom jednou za čtyři roky…
Ale pořád je to jenom sport a jak to tak bývá, často je to i loterie. Jsou odvětví, kde dominují tři čtyři závodníci. Ti vědí, že si jedou pro medaili. Ale jinak je potřeba brát Hry s rezervou.

Do Pekingu jste letěl jen na otočku. Je plán pro Londýn stejný?
(usměje se) Letíme tam ve středu 1. srpna a sedmého zase zpátky. Takže ano, plán zůstává stejný.

Máte strach, že kdybyste přijel na olympiádu dříve, přece jen by vás atmosféra semlela?
Nejsem ten typ, že bych se poddával nějaké atmosféře, jak se vždycky píše. Zažil jsem olympiádu, když mi bylo dvacet, tenkrát jsem byl vykulený. Teď už ne. Na žádné jiné sporty se podívat nechci. Takže vlastně co tam? Je lepší být pak doma s rodinou. Jedeme na olympiádu pracovat a ne se kochat nějakou atmosférou. Pro nás je důležitý závod, který bude 5. a 6. srpna. Pokusím se odvést maximum a pak pojedu domů.

Rok po minulé olympiádě probleskla zpráva, že jste dal vaši vítěznou brokovnici pryč a sáhl jste po nové. Kde je památná zbraň teď?
Nakonec ji mám pořád. Zkoušel jsem střílet s trochu jinou, ale nebylo to úplně ono. Do Londýna jedu s identickou zbraní, co jsem měl v Pekingu.

Jestli dobře počítám, tak to znamená, že ji máte už deset let. Je to tak?
Ano, od roku 2002.

Deset let po třiceti tisících ranách ročně… Nezačala ještě stávkovat?
Dělám na ní servis, navíc tahle značka je velmi kvalitní. Nějaké drobné problémy tam byly, ale teď  klepu na dřevo i na zuby, aby se nic nestalo na olympiádě. Je to skvělý výrobek, zaplaťpánbůh, zatím slouží. Snad to nezakřiknu.

Docela by mě zajímalo, jak se s puškou dostáváte na závody. Počítám, že do letadla vás s ní nikdo nepustí…
To nepustí, se mnou neletí. Musí jít jako kufr do zavazadlového prostoru. Má ale speciální režim, do letadla ji donese většinou někdo z ochranky. Cesta do Londýna ale bude v pohodě. Letíme speciálem, takže tam takový problém nebude. Na převoz zbraně se musí vyplňovat půl roku dopředu různé dokumenty, papírování je hodně. Pokud by se zbraň třeba ztratila, vůbec nemám tušení, jak by se to řešilo. Výrobní číslo je v Anglii udané snad už rok. Mají tam strašně přísný režim.

Brokovnice sice do letadla doprovází V.I.P. dozor, ale stejně… Nejste nervózní, když ji dáváte z ruky? Nebojíte se, že se ztratí?
(usměje se) To neovlivníte. Jestli se to má ztratit, tak se to ztratí. Je zbytečné se tím stresovat. Nic bych nenadělal. To by byl osud.

Když dostane vynikající hokejista do ruky jinou hůl, kterou si nevybral a nepřipravil sám, hned pozná, že je něco špatně. Funguje to u vás a pušek stejně?
Stoprocentně. Když vám něco sedne, hodně těžko se to pak mění. Čím je člověk u toho sportu déle, dělají se změny hůř. Když jste mladší, tak si třeba zvyknete. Ale je fakt, že u zbraně jsou jakékoliv odchylky dost zásadní. Roli hraje každý detail, třeba jeden milimetr navíc. Zažil jsem, že někomu nepřišla na závod flinta a stejně zastřílel super. Ale rozhodně to není pravidlo.

Před olympiádou jste zazářil dvakrát v Brně, vyhrál jste tam dva závody. Je dobrá generálka pro pohodu hodně důležitá?
Na prvním závodě byla velká konkurence i ze zahraničí, na druhém zase silná tuzemská špička. Pro hlavu je rozhodně dobré, že se mi podařila dobrá čísla a fungovala moje technika. Zásadní význam to ale nemá, každý závod je jiný. Jak jsme se bavili, může ho ovlivnit třeba počasí. Nebo se stačí hůř vyspat a je to pryč. Do závodu nás půjde třicet šest a vy můžete skončit první a nebo taky šestatřicátý.

David Kostelecký

Narozen: 12. května 1975 v Brně
Sport: sportovní střelba
Disciplína: trap
Klub: ASC Dukla Hradec Králové
Největší úspěchy: olympiáda: 1. místo (Peking 2008), 6. místo (Sydney 2000). Mistrovství světa: 2. místo mezi jednotlivci i v družstvech (Bělehrad 2011), 3. místo v družstvech a 4. místo mezi jednotlivci (Slovinsko 2009). Mistrovství Evropy: 1. místo (Itálie 2002), 2. místo (Bělehrad 2011), 1. místo v družstvech (Bělehrad 2011).