Pouhých pět startů stačilo posádce z Hradce Králové JIŘÍ HLADÍK – MARCELA DOLEČKOVÁ k získání titulu v početně obsazené třídě N2 v MČR sprintrally. Základem úspěchu byl vynikající vstup do sezony a vítězný hattrick na prvních třech soutěžích.
Přestoupili jste z třídy N1 o kategorii výše a bylo těžké zvyknout si na silnější vůz?
JH: Naší suzuce skončila homologace a bylo tedy nutné poohlédnout se po jiném nářadí. Původně jsme měli startovat s Dacií Logan, ale sponzor si přál rychlejší auto. Po úvaze padla volba na Hondu Civic 1.6 VTi ve třídě N2. Myslím si, že jsme si na novou techniku zvykli rychle a bez problémů. Před prvním startem jsme najezdili asi dvacet kilometrů. Není to mnoho na dokonalé poznání auta, ale výsledek v Okříškách nás příjemně potěšil.
MD: Zvyknout si na rychlejší vůz pro mě bylo těžké. Ne, že bych se bála, ale čtení a upravení rozpisu pro mě znamenalo více soustředění a přidání na tempu. Větší zrychlení hondy je přeci jen znát. Na druhou stranu je to pro mě další krok dopředu a cenná zkušenost navigátorky.
Mohli byste přiblížit jednotlivé soutěže vedoucí k zisku titulu?
JH: Vysočina byla první soutěží, na kterou jsme vyrazili s hondou. Před závodem jsme si slíbili zodpovědný přístup bez rizika. Cílem bylo naučit se ovládat auto. Dojet do třetího místa ve třídě by pro nás byl úspěch. Po první erzetě ovšem bylo vše jinak. Když jsme po druhé rychlostní zkoušce viděli vítězný čas na první vložce, chtěli jsme zase vyhrávat. Na čtvrté erzetě jsme dokázali zajet těžko uvěřitelný devátý čas absolutně a kromě jednoho jsme porazili všechny vozy specifikace Kit Car i Super 1600, mnoho vozů N4 a dalších silnějších tříd. Poslední vložku jsme hlídali pozici a v cíli jsme se mohli radovat z prvního místa ve třídě a z jedenáctého absolutně. Největší radost mi udělala Marcela, která se z pracovních důvodů nemohla účastnit testu před soutěží, přesto zvládla přechod do rychlejšího auta na výbornou. Prakticky dokázala bez tréninku přizpůsobit tempo čtení rychlejší jízdě.
Lužické Hory jsme absolvovali s jiným vozem. Byla to Honda Civic 1.6 VTi, ale trochu jiná než na Vysočině. Po opatrnějším začátku jsme se snažili jet rychle, ale druhé místo bylo maximem. Nepříjemně nám zatápěl Henzl. Potom však přišla jeho chyba, na předposlední erzetě ohnul kolo. My jsme zvítězili v poslední vložce a opět vezli domů zlato.
Třetím podnikem byla tišnovská rally. Chtěli jsme zopakovat loňské vítězství. Po půlce závodu jsme byli na prvním místě s náskokem jedenácti vteřin na Marka. V cíli jsme si mohli vychutnat radost z vítězství rozdílem jedenadvaceti vteřin.
MD: Okříšky pro mě znamenaly překvapení, neboť jsme se umístili na prvním místě naší třídy. Radost ještě zvýšilo umístění v absolutní klasifikaci. Lužické hory byly soutěží plnou nervozity a nemilých změn. Bylo to vydřené vítězství. Henzl jel skvěle a nic nám nedaroval.
A co další průběh?
Seriál rallysprintů pokračoval vrcholem sezony, kterým byla Impromat Rallysprint Kopná. O této soutěži se ví, že se většinou stává kořistí domácích borců. Chtěli jsme zde získat co nejvíce bodů a hlavně nerozbít auto. Pohlídali jsme si začátek opatrnou jízdou a po čtvrté rychlostní zkoušce jsme figurovali na druhém místě. To byla dobrá výchozí pozice k útoku na zlato. Na Májové však přišel defekt a ztráta skoro minutu a půl. Poprvé jsme museli pouštět jezdce startujícího za námi. Měnili jsme kolo. Poslední dvě zkoušky jsme vyhráli, ale ztráta byla příliš velká, takže jsme museli být se třetím místem spokojeni.
MD: Kopnou považuji za nejtěžší část. Tady se bojovalo o to, kdo podrží plyn přes horizont. Přiznám se, že jsem měla strach.
Takže z vítězství jste se radovali až po páté části?
Rally Agropa Pačejov byla soutěží, ve které jsme mohli rozhodnout o titulu. Věděli jsme, že nemá smysl jet za každou cenu na vítězství. K titulu nám stačil dobrý výsledek a udržet za sebou Henzla. Taktiku jsme dokonale plnili, ale na třetí vložce nám odešly brzdy. Ve sjezdu se nám ve 160kilometrové rychlosti propadl brzdový pedál a měli jsme co dělat, abychom zatočili. Zbytek rychlostní zkoušky jsem musel brzdit dřív, než bych měl. Vidina titulu se začínala rozplývat. Čtvrtou vložku jsme ještě odjeli na druhém místě, ale v cíli už auto nechtělo brzdit. Po časové kontrole jsme pokračovali asi čtyři kilometry, aby brzdy vychladly a my mohli vyčistit napečenou směs na kotoučích. Destičky nebyly sjeté, ale přesto nás zastavení stálo čas. Přejezd na pátou vložku jsme museli pojmout jako vloženou erzetu. I tak jsme do časové kontroly dorazili o tři minuty později a nachytali jsme třicet vteřin penalizace. Po závěrečném servisu jsme si řekli, že zkusíme smazat ztrátu na Henzla. To se nám díky vítězství ve dvou posledních zkouškách povedlo. Druhé místo znamenalo zisk titulu ve třídě N2.
MD: Pačejov mohl rozhodnout o všem. Myslím, že jak Henzl, tak i můj kolega měli dobře spočítané, na jakém místě musí dojet, aby získali co nejvíce bodů do celkového hodnocení.
Jaká byla třída N2 ve sprintrally a kdo byli vaši největší soupeři?
JH: Na prvním závodě to byl Čermák. V dalším průběhu sezony Marek, Brázdové a Kulda. Dobře dokázali zajet i Vlček a Podvalský. O titul jsme svedli souboj především s Henzlem. Úroveň této třídy je již tradičně, především díky účasti kvalitních vozů týmu Sparrow, velmi vysoká.
MD: Konkurenci v naší třídě hodnotím jako společnost lidí, kteří chtějí bojovat až do konce. Pro mě byli největšími soupeři Henzl se spolujezdcem Mourkem. Měla jsem z nich respekt už při první soutěži. Rok od roku nám dokazují, že nic nevzdávají, a můžeme se od nich učit. Také posádka Podvalský – Stross jsou velmi dobří. Časem jistě vážně promluví do hodnocení nejen třídy N2, ale i absolutní klasifikace.
Co bude následovat dál?
JH: Starty na sprintech už letos asi vypustíme. Domnívám se, že by nám chyběla motivace. Máme nějakou nabídku od sponzora na Labskou Rally. Slyšel jsem o chystaných nových tratích, ale zatím prý není jisté, jestli se pojede. Pokud ano, pojedeme pravděpodobně s hondou.
MD: Zatím netuším. Moc ráda bych letos ještě nějakou soutěž jela, ale s Jirkou už asi nic nepodnikneme. Možná kdyby si mě někdo jiný chtěl posadit vedle sebe, to bych uvítala. Alespoň bych získala další zkušenosti. V listopadu bych hrozně ráda jela Labskou rally, protože to mám doma. Zatím to je ve snech a záleží na sponzorech.
Budete příští rok obhajovat titul ve sprintech, nebo přemýšlíte o přestupu výše?
JH: Na řešení této otázky se hodláme zaměřit v nejbližších dnech. Pokud se bude vše dařit podle plánu, chystáme přestup výše. To je zatím asi tak vše, co mohu prozradit. Nějaká jednání určitě budou probíhat, ovšem pokud se nezdaří, v nejhorším případě pojedeme znovu sprinty v N2.
MD: Plány na příští rok ještě nemám. Doufám, že si Jirka nenajde jiného spolujezdce a budeme tvořit stejně dobrý tým jako letos.
Sledujete souboje loňských sprinterských hvězd Šlehofera a Dunovského s velezkušeným Trojanem?
JH: Tyhle souboje sleduji od začátku. Kluky znám, Šlehofera se Soběhartem dokonce z rallyové školy. Pokud to jde, snažím se jim pomoci. Oba mají štěstí, že za nimi stojí rodina. Co se týče měření sil s nimi, tak na rallysprintech by to zřejmě nebyl problém. Na velkých závodech určitě ano, protože jsem zatím žádný neabsolvoval. Tam by kluci měli zřejmě navrch.
Hodnotíte pro vás již uplynulou sezonu jako úspěšnou?
JH: Celkově ji hodnotím jako vydařenou. Dojet všechny závody na bedně a zažít hattrick, to je velký úspěch. Na výsledku se podílelo mnoho lidí, od sponzorů až po mechaniky, kterým patří dík.

(res)