Ani vysoké zdi a mříže neochrání obyvatele mírovského hradu od dopadu současné ekonomické krize. Tak jako propouštějí téměř všechny firmy v regionu, nebude práce ani pro vězně.

Ta je přitom pro klid v celách velmi důležitá. Ředitel věznice Vladimír Lang však odhaduje, že počet pracovních míst letos klesne na méně než polovinu.
Dlouholetou tradici má na Mírově kvalitní výroba nábytku, pro kterou věznice loni postavila novou výrobní halu. Dělá nábytek zejména pro soudy, státní zastupitelství, policejní stanice a ministerstva. Zakázky v hodnotě pod čtyři miliony korun totiž musejí státní organizace přednostně zadat Vězeňské službě. Letos vyráběli vězni také nábytek za 15 milionů pro Český dům v Moskvě.

Další vězni brousí odlitky pro různé firmy a navíjejí elektromotory pro Siemens. Zatím sice ještě nikdo zakázku neodřekl, ale ze Siemensu už přišly první špatné signály.

Běžně dosahuje zaměstnanost na Mírově k 65 procentům. To je v typu věznice, kde je většina vězňů v nejtvrdším režimu se zvýšenou ostrahou, úspěch. Veškerá výroba se totiž musí odehrávat uvnitř střeženého areálu.

„Když to půjde dobře, odhaduji, že v příštím roce bude práce jen pro třicet procent vězňů. Bude to problém. Dokud totiž mají odsouzení peníze na kávu a cigarety, jsou relativně v klidu,“ řekl Lang.

Vězni si na Mírově vydělají v průměru osm a půl tisíce korun. Z hrubé mzdy odvádějí věznici čtyřicet procent, maximálně však patnáct set korun. Zbytek jim zůstává.

Ten, kdo práci ani žádné jiné příjmy nemá, dostává sociální kapesné sto korun na měsíc. Z toho si musí kupovat například i hygienické potřeby nebo známky na dopisy. Řada vězňů má navíc dluhy, které díky práci ve věznici splácejí.

Za zdmi mírovského hradu v současnosti žije 377 odsouzených. Z nich je tři sta dvacet zařazeno do nejpřísnějšího režimu se zvýšenou ostrahou. Sedm mužů si tu odpykává doživotní trest.