„Časem jsem začal mít potíže s firmou, která ležela v ochranném pásmu zámku Humprecht. Problémy byly zejména s nákladní dopravou a manipulací s materiálem. Po dvou letech provozu truhlářské dílny jsme se rozhodli firmu přestěhovat a místo ní postavit horolezeckou stěnu,“ říká o začátcích Jiří Provazník.

V té době se seznámil s Tomášem Rakovičem, který staví horolezecké stěny po celé Evropě, a v té době se svými společníky finišovali s otevřením stěny v Praze. „Potřeboval rychle dodat asi třicet dveří a my mu to zajistili. Za čas jsem se na něj obrátil, aby nám vyprojektoval stěnu v Sobotce. Vše šlo rychle a už 17. listopadu 2007 jsme otevírali,“ vzpomíná Provazník.

V začátku se vrhli na horolezeckou komunitu v trojúhelníku Mladá Boleslav, Jičín, Turnov. Oslovili oddíly z této lokality, bylo třeba pochopit, o čem je lezení, způsob myšlení lezců a jejich životní styl. Měli štěstí, že v okruhu šedesáti kilometrů nebyla prakticky konkurence, v Sobotce byli s výškou téměř deseti metrů a plochou lezení 900 metrů čtverečných třetí, možná čtvrtou největší stěnou v republice. Existence sobotecké stěny se rychle rozkřikla a návštěvnost se zvedala.

„Komunita sice nebyla tak široká jako nyní, ale ti lidé, co k nám jezdili, nám byli věrní a jezdili i několikrát týdně. V posledních letech je lezení velmi populární, v amatérském indoorovém sportu patří mezi veřejností k nejpopulárnějším sportům. A na to začalo rychle reagovat i podnikatelské prostředí a po celé republice přibyla velká spousta stěn. Na tento trend jsme museli reagovat a začít se více věnovat turistickému ruchu. Jsme v ochranném pásmu Humprechtu a do větší výšky stěny jsme už jít nemohli. Takže jsme se začali více věnovat rodinám s dětmi, turismu a volnočasovým aktivitám,“ říká Jiří Provazník.

A tak zpřístupnili areál právě i od zámku tak, aby se do něho jednoduše dostali turisté. Na přelomu let 2009 a 2010 zasáhla krize i Jiřího Provazníka a po neshodách se rozešel se svým společníkem. Byl nucen areál prodat skupině investorů, ale dodnes v něm zůstal jako provozovatel a externí konzultant. Za ta léta areál ještě výrazně vylepšil.

„Kromě vnitřních stěn se zhruba 900 čtverečními metry pro lezení máme i tři a půl metru vysokou boulder stěnu, kde se leze bez jištění a padá do žíněnky. Máme beachvolejbalový kurt, vnitřní salonek pro různé akce, stůl pro stolní tenis, na budově vnější lezeckou stěnu. Před lety jsme za pomoci dotace vybudovali venkovní dětské hřiště, pískoviště a další horolezeckou stěnu, na které lze trénovat lezení do skal. Do toho máme velké množství kroužků lezení, o které je značný zájem. A už dva roky připravujeme výstavbu ubytovacích kapacit, které by měly začít fungovat už toto léto,“ vypočítává aktivity Jiří Provazník.

Novinkou, které pomohla koronavirová krize, je nová terasa s výdejním okénkem. „Turisté přijdou, dají si kafe, pivko, a najednou zjistí, že by si chtěli zkusit lézt. Tak se jim naši instruktoři věnují,“ dodává bývalý český reprezentant v badmintonu.