Jsem negramot, přepadl mě stres

Bez okolků přiznává, že byla jednoznačně rozhodnutá naposledy prásknout dveřmi a poslat klíče Správě Krkonošského národního parku, která je majitelem od roku 1976. „Kvůli destruktivnímu, diskriminačnímu zásahu do mého podnikání," začínají šlehat z jejích úst plameny, má-li vysvětlovat důvody, kvůli nimž se rozhodla zavřít. Míří tím na EET. Elektronická evidence tržeb.

Tři slova, která ji spolehlivě přivádí do vrtule. „Je to nepřipravený projekt s řadou nezodpovězených otázek. Tady internetové připojení často vypadává a pod hřeben se jen tak nedostanu. Mám naplněné sklady a dolů nemusím celou zimu. Jedna cesta rolbou stojí dva tisíce. To mám projet kvůli EET 50 tisíc? Kdo mi to zaplatí?," ptá se a myslí přitom na těžko dostupnou cestu k boudě, která se nachází v první zóně Krkonošského národního parku a neporušené krajině Rýchor.

Přesto se kousla do jazyka a se skřípajícími zuby se vydala vstříc evidenčnímu dobrodružství. „Jsem v pokročilém věku, počítačový negramot. Je to pro mě strašné. Zakoupila jsem program, dostala veliký návod a přepadl mě stres a zoufalství," vzdychá. Sama by si těžko věděla rady. „Pomáhá mně kamarád Olda, přes telefon, při obsluze mašinky."

Rýchory musí žít, je to národní poklad

Navzdory EET a všem svízelům se nakonec nedokázala vyhlášeného místa vzdát.

„Šla bych sama proti sobě, proti mému cíli. Rýchory musí žít. Rýchorská bouda má svojí historii. Je to náš národní poklad," říká s nefalšovanou hrdostí.

„KRNAP měl v úmyslu boudu uzavřít pro vysoké náklady provozu. Pro to, aby Rýchory nezemřely, jsem vstoupila s KRNAP do nájemního vztahu. Ekonomika boudy stojí na ubytování velkých skupin. Bufet je záležitost ztrátová, ale pomáhá k tomu, aby Rýchory žily. Lidé posedí, poklábosí, dají si čaj, pivko," povídá.

„Mohla bych bufet zavřít a tím se od milovníků hor odstřihnout. Na ekonomice boudy se skutečně bufet nepodílí, je to pouze o pobytech, ubytování velkých skupin. Ale tohle čarokrásné místo by umřelo," zdůrazňuje. Díky ní se tak nestane.

Tahle adresa není pro prudiče

Alena Dušková teď ještě řeší jednu věc. Umístění nápisu u vchodu.

„To kvůli těm, kteří vstoupí do bufetu a budou nás trénovat z rychlosti obsluhy. Připojení je zdlouhavé, zdržuje. V ten moment si uvědomím, že nemám povinnost pro lidi vařit, obsluhovat je, uklízet po nich. Proto tam bude stát: Buď vítán člověče milý, ty, jež chceš prudit, jdi o boudu dál, nemám povinnost tě obsluhovat."

Jan Braun