Představení nové řady vakcín proti žloutence typu B znamenalo obrovský skok kupředu v prevenci žloutenky typu B, závažného a život ohrožujícího onemocnění. V té době byly jediné dostupné vakcíny proti této nemoci připravovány z lidských krevních derivátů, což přinášelo obavy týkající se hlavně jejich bezpečnosti a dostupnosti.


Rekombinantní vakcína proti žloutence typu B byla první vakcínou, která byla vyrobena použitím revoluční technologie genetického inženýrství. Nová technologie byla katalyzátorem k překonání těchto problémů. Otevřela dveře světovým očkovacím programům a připravila cestu k vývoji dalších život zachraňujících vakcín. Rekombinantní vakcíny proti žloutence typu B znamenaly skutečně významný přínos do oblasti očkování a celosvětové zdravotní péče.


Počet případů onemocnění žloutenkou typu B, rakovinou jater a počet chronických nosičů (tj. infikovaných lidí, u nichž infekce přetrvává) se díky očkování dramaticky snížil, a tak bylo zachráněno mnoho životů (přibližně jeden z pěti chronických nosičů zemře na rakovinu jater nebo cirhózu). Například na Taiwanu, kde byli od roku 1987 všichni novorozenci očkováni proti žloutence typu B, se počet dětí, kteří jsou nosiči žloutenky typu B, snížil z 10 % na méně než 1 % za 10 let od zahájení celonárodního očkovacího programu. Navíc zde došlo k 75% poklesu onemocnění rakovinou jater u dětí ve věku 6 – 9 let.


Potřeba prevence onemocnění žloutenkou typu B byla uznána na mezinárodní úrovni. Světová zdravotní organizace (WHO) doporučila v roce 1992 celosvětové zavedení plošného očkování dětí proti žloutence typu B. Na základě tohoto doporučení zahrnulo do roku 2005 celkem 168 zemí očkování proti žloutence typu B do svých národních očkovacích programů. Celoplošné očkování proti této nemoci bylo velkým úspěchem v dějinách lékařství.