Čeští strážníci navštívili několik jejich stanic, měli možnost seznámit se s výcvikem a zajímavosti nabídli i čtenářům Deníku.

„Zažili jsme na vlastní kůži i zásah hasičů u zraněného, když jsme ve volném čase při výletu do San Francisca volali tísňové číslo 911. Před nádražím zkolaboval muž. Já šel muže oživovat a kolegyně šla volat 911. Zjistil jsem, že muž má základní životní funkce v pořádku a že je pravděpodobně pod vlivem drog. Do tří minut přijel na místo ohromný hasičský automobil (truck) s žebříkem a z něj vystoupili hasiči - paramedici a začali muže ošetřovat. Vozidlo záchranky dorazilo asi minutu po hasičském trucku. Věděli jsme, že první pomoc zajišťují v USA běžně hasiči, ale přece jen to je pro nás trochu nezvyklé, když k ležícímu muži přijede místo záchranky ohromný hasičský náklaďák,“ popsal svůj zážitek vrchní strážník Pavel Řehoř. (Video z této události najdete v přiložené galerii)

V sedmdesátitisícovém městě Mountain View, kde strážníci bydleli, je pět hasičských stanic. Město se nachází asi 30 minut jízdy jižně od San Franciska a rozkládá se na ploše zhruba 7x10 km. Stanice jsou rozmístěny tak, aby doba dojezdu ke každé sousední stanici byla do 7 minut.

„Hasičská auta v USA více houkají a více blikají varovnými majáky, než je běžné u nás, a doba dojezdu na místo zásahu je mezi 3-4 minutami od nahlášení události na dispečink! Tyto časy dojezdu nejsou ale dány výkony motorů hasičských trucků. I když disponují motory s výkony přes 500 koní a mohou se pohybovat rychlostí nad 120 kilometrů v hodině, jezdí o dost pomaleji, než hasičská auta v Česku. Čas šetří dobrým rozmístěním hasičské techniky a hasičů ve více stanicích, které mají dobré strategické pozice ve městě. To není ale výsadou Mountain View, je to stejné úplně ve všech městech v USA,“ popsal Řehoř.

„Běžné je i vybavení všech hasičských a policejních aut i motocyklů speciálním světlem - stroboskopem, který je součástí varovného majáku a přepíná všechny semafory tak, aby mělo spěchající vozidlo s rozsvíceným majáčkem volný průjezd,“ vysvětlil Řehoř. Tento standard je po celých Spojených státech. Hasičská stanice je i v tom nejmenším městečku a i když zde zajišťují provoz „pouze“ dobrovolní hasiči, rozdíl v době dojezdu a technické či odborné úrovni však nijak nepoznáte.

70 000 obyvatel, 5 stanic

Z důvodu dobrého rozmístění stanic je také první pomoc zajišťována hasiči. Tento velmi účinný, rychlý a efektivní systém (v celkovém výsledku má značné finanční úspory) je funkční mimo jiné i proto, že v každém větším městě je centrální dispečink tísňového volání. Po celých Spojených státech platí jen jedno číslo tísňového volání – 911.

„Žádná národní čísla, která jsou jiná na policii, jiná na městskou policii, jiná na hasiče či záchranku, žádné přepojování z centrálního čísla na dispečinky jiné složky, kde musíte opět vysvětlit, co se stalo a co potřebujete. Pouze jeden dispečink, kde sedí několik vyškolených dispečerek. Například v Mountain View zde sedí tři dispečerky, jedna má na starost policii, druhá hasiče a záchranku a třetí úřad šerifa a ostatní složky (správu parku, armádu apod.) a v případě potřeby samozřejmě přijme a vyřídí oznámení kterákoliv z dispečerek, pokud je správná zaneprázdněna.

Žádní strážníci, žádní důstojníci nebo zdravotní sestry. Americká koncepce je jasná – hasič má zachraňovat lidi, zdravotník má léčit a policista má chytat delikventy a nikoliv sedět na dispečinku. Na zvedání telefonu je výcvik strážníka nebo hasiče příliš drahý. Dispečeři mají několikatýdenní kurz, kde se naprosto podrobně naučí komunikovat s oznamovatelem, poradit mu s první pomocí či mu vysvětlit jak zachovat klid a jak se chovat do příjezdu policejní hlídky na místo. Dispečer je tedy i velmi dobře proškolen v krizové komunikaci s telefonujícím. Samozřejmostí je dovednost koordinovat i více složek v akci, tedy dispečer je schopen nejen předat policejní hlídce informaci přijatou telefonem, ale dokáže na místo navést i vrtulník či hasičské jednotky a koordinovat jejich součinnost při zásahu. Samotnému zásahu ale zpravidla velí ten, kdo je přímo na místě, protože dispečer nemůže mít o situaci v místě takový přehled.

„Toto v Česku občas trochu pokulhává, aby byla nechána zodpovědnost přímo na řadovém příslušníkovi a ten, aby rozhodl z ulice, jakou techniku potřebuje. Dost často je to ale i díky nedostatečnému rozsahu výcviku v souvisejících problematikách, a tak se to nahrazuje tím, že na dispečinku sedí někdo, kdo to potom posuzuje a rozhodne,“ zhodnotil Řehoř svoje postřehy z praxe.

„U nás je na všechno potřeba nejlépe vysoká škola, ale v USA razí dost progresivní koncepci a musím říct, že na nás dost nechápavě koukali, proč u nás se záchrankou jezdí doktor, vždyť na první pomoc stačí několikaměsíční kurz, protože na ulici stejně nikoho operovat nebudou a na zjištění diagnózy na ulici a podání léků či provedení ošetření stačí jen kurz, protože jde v podstatě jen o několik úkonů, které se podle situace opakují. Nelze ale říct, že by takto poskytovaná péče nebyla kvalitní. Naopak. K dispozici je nejmodernější technika a nejmodernější metody. Paramedik (hasič) může mimo jiné použít i speciální vrtačku k navrtání holenní kosti, aby mohl napíchnout injekci někomu, kdo je například popálený a nelze mu napíchnout žílu na ruce. Atestaci k použití vrtačky má každý paramedik a je tedy v každé sanitce i v každém hasičském autě,“ dodal Řehoř.

Záchrannou zdravotní službu buď jezdí sanitky s posádkou paramediků – hasičů, které patří přímo hasičskému sboru nebo (jako například v Mountain View) soukromé firmy. V sanitce je řidič-paramedik a záchranář-paramedik. Ve voze je mimo moderní elektrotechniky – počítač pro vyřízení administrativy přímo ve voze, ale i pro komunikaci s dispečinkem či nemocnicí nebo k navedení na místo zásahu pomocí navigace – ale i velmi moderní a uživatelsky velmi jednoduchá zdravotnická technika. Oba záchranáři mají ve voze i hasičské ochranné přílby a kabáty z nomexu, aby mohli zasáhnout v kterékoliv situaci. Samozřejmostí jsou vysoké pevné boty, stejné jako nosí policie či hasiči. Ve vozech záchranky jsou i neprůstřelné vesty. Ne snad proto, že by se v USA tolik střílelo, ale paramedici jdou zachránit i člověka v nebezpečné situaci. Tak jako v Česku, tak i v USA totiž občas někdo záchranku napadne.