Zeptejte se svých partnerů, sousedů, kolegů v práci, čeho se báli před lety a čeho dneska. V předcovidových časech byly odpovědi až uniformní. Nemocí, šéfa, státnic nebo nedostupného bydlení. Lidé nadávali na politiky, ale jaksi smířlivě a na okraj. Starali se hlavně o své životy a privátní prosperitu. Tak jako v každé vyspělé evropské zemi.

Pandemie společnost a její rozvoj zmrazila. A válka, inflace a energetická krize ji ochromily. Od příštího prezidenta se očekává, že bude nejen vědět, na jaké straně stát, ale že dokáže táhnout za jeden provaz s vládou a občas i udávat směr.

Souboj Deníku: Čeho se bojíte (jakou hrozbu považujete v současnosti za nejzávažnější)?
Prezidentský souboj Deníku: Kandidáti prozradili, čeho se v dnešní době obávají

Odpovědi zaregistrovaných prezidentských kandidátů na poslední anketní otázku Deníku jsou v tomto ohledu velmi výmluvné. Odborářský předák Josef Středula se vrací ke kořenům a hovoří o obavě z nízkých mezd. Tomáš Zima o podpoře inovací a vzdělání.

Pavel Fischer po havlovsku říká, že největší strach má z malomyslnosti a nesvárů ve společnosti. Jeho odpověď je v přímém kontrapunktu k poselství Andreje Babiše. Senátor Fischer považuje za největší hrozbu to, že občané budou věřit kdejakému dezinformátorovi víc než vládě ČR. „Její role je přitom právě v obraně a bezpečnosti nenahraditelná. Ale dokážeme-li v tom podstatném najít shodu, nemusíme se obávat bezpečnostních hrozeb,“ míní.

Zato šéf hnutí ANO jde i jako prezidentský uchazeč Fialově kabinetu po krku a právě ji označuje za předmět svých obav: „Bojím se o naši zemi, protože tu máme nejhorší vládu od vzniku ČR, která svou neschopností a neakčností ohrožuje budoucnost naší země, našich dětí, občanů, živnostníků a zaměstnavatelů.“

Kateřina Perknerová
Komunistu nebrat, gaye a lesby ano

Přeloženo do řeči praktické politiky to znamená, že zatímco Fischer nebo Petr Pavel by se současnou pětikoalicí pracovali ruku v ruce, Babiš by proti ní šel téměř v každém jejím kroku.

A co si myslí Danuše Nerudová, jejíž akcie v hradním klání stále stoupají? Nebojí se ničeho a dává najevo, že by ke všem pohromám přistupovala aktivně. Řešila by energetickou krizi, potravinovou bezpečnost a chudnutí části společnosti. To ovšem není totéž jako házení klacků vládě pod nohy nebo nahrazování její práce. Zkrátka jen vzkazuje, že by byla vidět i slyšet a na možná rizika nejen upozorňovala, nýbrž se aktivně podílela na jejich odstraňování.