Jak zemědělství na Moravě ovlivňuje současná válečná situace na Ukrajině?
Bohužel zásadně. Řešíme to intenzivně, protože bez pracovníků z Ukrajiny bychom vinice nemohli vůbec obdělávat. Dlouhodobě není dost Čechů, kteří by měli zájem na vinicích pracovat. Jako republika jsme dnes v situaci, že pokud by tady Ukrajinci a další zaměstnanci z východoevropských zemí nebyli, tak by naše ekonomika utrpěla devastující ránu. Nemohu příliš mluvit za průmyslová odvětví, jen za zemědělství, ale počítám, že i v průmyslu či stavebnictví je to podobné.

Z jakých zemí k nám dále přicházejí důležití pracovníci ve vinařském průmyslu?
Kromě Ukrajiny ještě především z Rumunska a Bulharska.

Pokračovatelé v tradičním řemesle. Na snímku František Joch z třetí generace zakladatele dílny a jeho praneteř Gabriela Bartošková z páté generace pokračovatelů rodu
Tradiční i „trendy“ modrotisk umí ve Strážnici. Dílna funguje už 116 let

Jaké další vlivy má na zemědělství válečný konflikt?
Další hrozba je rostoucí cena hnojiv a postřiků. Trh s hnojivy je totiž globální byznys a tím, že rostou náklady na jednotlivé komponenty, tak se skokově zvyšuje konečná cena hnojiva. Už nám dokonce avizovali, že se máme připravit na všechny varianty. Nejen, že se může stát, že cena hnojiv vzroste o stovky procent, ale také vůbec nemusí být na trhu. To by samozřejmě ovlivnilo úrodu zásadně.

Navíc z Ukrajiny dovážíme sklo. Továrna našeho dodavatele se nalézá nedaleko Charkova, které je v centru války, tudíž továrna samozřejmě stojí. Nám se tam vyrábí lahve na míru, a i z toho důvodu je pro nás takový výpadek mimořádně nákladný. Nejspíš budeme muset převést výrobu jinam. Můžeme sice dovážet sklo z jiné země, třeba z Itálie, ale náklady budou samozřejmě mnohem vyšší.

Klíčové, tak jako v celé ekonomice, jsou ceny nafty. Nám se zdražuje dovoz vína z Jihu Evropy i distribuce do řetězců. A hlavně nám rostou náklady u traktorů, které jsou každý den na vinicích a mají obrovskou spotřebu. Jen na zdražení pohonných hmot tak naše vinařství zaplatí ročně v řádech milionů korun navíc.

Jak tu situaci s nedostatkem ukrajinských pracovníků, kteří se například vrátili na Ukrajinu bojovat, tedy nyní řešíte?
Museli jsme práci v rámci podniků přerozdělit, aby vinice byly obdělávány. Sice do naší země uprchlíci nyní i přicházejí, ale otázkou zůstává, kolik z nich bude schopno pracovat v zemědělství.

Jak vaše firma pomáhá Ukrajině?
Tím, že mám řadu kontaktů v mnoha zemích včetně Ukrajiny, tak se na mě nyní obrací lidé s různými potřebami. Teď jsme třeba zařizovali dodávku balistických vest a helem, medikitů a další armádní výstroje.

Balení první várky jídel, které trutnovský výrobce sterilovaných a sušených pokrmů poslal na Ukrajinu.
V Trutnově vaří pro ukrajinské vojáky. Míří k nim guláše či vepřo-knedlo-zelo

Jak pomáhá stát českým vinařům, pro které je ukrajinská válka další ránou po covidu a zavřených restauracích?
Nic pěkného vám neřeknu. Všude v Evropě státy zemědělcům pomáhají snížením sazby DPH, nebo zastropováním cen nafty. A u nás ? Vůbec nic. Když okolní státy například zastropují ceny pohonných hmoty a my ne, tak máme zásadně vyšší náklady. Další věcí jsou dotace. Když v zahraničí neprodají vinaři hrozny, stát je vykoupí. Pokud je nechají na vinohradech, dostanou za nesklizený hektar peníze. Pomoc státu pro zemědělce je katastrofální, respektive žádná. Přitom ostatní státy nepomáhají zemědělcům jen tak. Oni za to chtějí, aby se zachovala pracovní místa. To je přeci ten hlavní důvod, proč pomáhat podnikatelům v dobách krize.

Jak ovlivňuje covid a celková nejistota cenu vína a nálady spotřebitelů u nás.
Pije se stejně, ale pije se levnější víno. Vzhledem ke zdražování a inflaci se tedy zájem přelévá do segmentu toho řekněme obyčejného, zemského vína. Pro spoustu moravských vinařů to je určitý problém, jsou zvyklí produkovat lepší, dražší přívlastkové víno. Ono je totiž výroba přívlastkového vína také mnohem lukrativnější. Zatímco výrobní cena zemského a přívlastkového vína se tolik neliší prodejní se liší dramaticky. V našich vinařstvích máme všechny řady vín, od levnějších po dražší.

Z toho, co prodáváte vy v supermarketu, tvoří zemské víno kolik procent?
Je to sedmdesát procent pro zemská vína a třicet procent pro přívlastková. My díky velké variabilitě naší produkce a možností výrobních linek umíme rychle měnit jak segment vína, tak i balení, což je stejně důležité. V případě většího tlaku na cenu například umíme přidat na produkci vína v obalech PET a tetrapack nebo zvýšit produkci velkých balení, od listu a půl do pěti litrů. A tlak na cenu je nyní velmi markantní. Velké změny posledních let nás naučili být připraveni rychle reagovat na měnící se ekonomickou realitu a potřeby zákazníka.

Jak se vinař rozhoduje, zda vypěstuje více vína přívlastkového či zemského?
O tom se rozhoduje v momentě, kdy se sbírají hrozny. Pokud se rozhodnete mít více přívlastkového vína, hrozny se nechají na vinici déle vyzrát. Vína budou mít více cukru, aby při kvašení mělo odkud brát alkohol. Zemská vína lze sbírat dříve, nemusejí mít takový obsah cukru. Když víno sesbírate jako zemské dříve, tak už to nelze změnit na přívlastek. Kdežto opačně přívlastková vína na zemská měnit lze. Dnes se stává, že vinaři chtěli mají přívlastkové víno, ale nemají odbyt, protože zákazníci chtějí levnější.

Sládkové v novém minipivovaru v Dolní Lhotě. Zleva David Šubják, Viktor Flek a Aleš Ondrůšek.
Každá várka je originál. Minipivovary sází na patrioty, říká sládek z Blanenska

A co s tím vínem pak dělají?
Musí ho prodat jako zemské víno, z podstatně nižší marží. V podstatě, spousta zákazníků si nyní v superkmarketech kupuje přívlastkové víno za cenu zemského. Dostanou se za menší peníze ke kvalitnějším vínům.

Ale na etiketě to zákazník nezjistí, že?
Ne. Vinař ani nemůže za cenu zemského prodávat přívlastkové, protože tím by si pokazil cenu i na další rok. Naopak, zákazník si může - letos mi to víno nějak víc chutná, a navíc stojí míň.

Jste také aktivní v oblasti nákupu pozemků. Jak se promítá covidová a inflační situace do tohoto byznysu?
Ceny pozemků rostou raketově, inflace se na tom podepisuje výrazně. Pozemky vloni z hlediska celé ekonomiky rostly na ceně nejvíc, v průměru asi o 140%. Půda má jednu zajímavou vlastnost - je jí dané, omezené množství. Více jí nebude. To si začali investoři uvědomovat.

Platí to i pro vinice?
Tam je určitý paradox. Cena pozemků pod vinohrady podléhá regulacím, pěstovat víno nelze všude. Čili ceny vinic by měly růst ještě víc, ovšem opak je pravdou. Protože rostou ceny veškerého zařízení a vybavení, jež se pěstování týká a udržovat vinice a zakládat nové je nyní z toho důvodu veliký problém. Tlačí nás dolů špatná cena hroznů. Takže pěstování vína je dnes těžký byznys. Navíc hodně vinařů na Moravě jsou jen pěstitelé hroznů, vlastní víno neprodávají. Když to řeknu natvrdo: chceš-li mít dnes vinohrad, musíš umět vypěstovat hrozny, vyrobit víno a to víno take prodat. Pouhé vlastnictví vinohradu a prodej hroznů už nedává ekonomický smysl.

Už delší dobu menší vinaři končí a prodávají vinohrady větším hráčům jako jste vy, takže současná situace pro vás může být výhodná…
Na papíře to tak vypadá. Jenže tady hrozí past, a to, že musíte opravdu mít dost lidí, aby je mohli obdělávali.

A to nejde v době krize vinohrad prostě nechat chvíli být, tak jako se nechávají ladem ležet pole?
Když máte sad, nebo pláň s trávou, tak dostanete dotaci už jen za posečení, takže když se vám nevyplatí zasít, skutečně se nemusíte starat, stačí sekat. O vinohrad ovšem musíte po celý rok pečovat. Vinná réva je velmi náročná rostlina. Pokud se jen jeden rok nepostaráte, tak to je konec. To už pak nemáte vinohrad.

Pálenice v Lipové na Přerovsku
Pálenka z třešní, malin i jablek. Rodinnou pálenici vede už čtvrtá generace

Co by tedy měl stát dělat pro vinaře?
Podívat se kolem sebe, jak to dělají státy kolem nás a udělat veškeré možné úlevy a podpory. Protože jinak jediným výsledkem bude, že spotřeba moravského vína bude klesat. Pro mě jako někoho, kdo víno nejen produkuje ale i dováží, to není takový problém. My se s tím vypořádáme, ale nevím nevím, jak ostatní. Když přijedu do Maďarska, nebo do Itálie, řeší se tam, jak správně vyčerpat všechny možné dotace. A u nás? Neustále se zkoumá, aby se náhodou něco nevyčerpalo nějak, jak se nemá. Pokud to nevyčerpáme my, udělají to za nás Italové. Budou mít lepší fabriky, levnější výrobu, kvalitnější stroje… my se v tomto směru chováme papežštěji než papež.

Proč se naše země k zemědělcům takto chová?
Těžko říct. V zahraničí se vinaři z téhož vinařského regionu navzájem podporují. I když jsi nejhorším vinařem z vesnice, tak do té vesnice pořád lidé přijíždí a víno kupují. U nás toto nefunguje. Možná je tam reminiscence na minulost a na jednotná zemědělská družstva, kdy se násilně spojovaly grunty. Po revoluci se každý vydal svou cestou, což je dobře, ale bohužel dnes mezi lidmi není dost vůle spolupracovat a táhnout za jeden provaz.

Autor: Tomáš Otta