Saturace byla pořád objektivně 95, ale subjektivně jsem se dusil a zápasil s vyčerpávajícím suchým kašlem, teploty neustávaly. V noci se převlékám doteď až třikrát, i když teploty nemám už asi týden. V nemocnici jsem se pořád válel ve vlastním potu, pil jsem jako o život.

Pořád mi převlékali postel. Pro anděly z infekce mám jen slova chvály a respektu. Domů jsem odjížděl s teplotou 38 a kašlem, ale s pocitem, že už zvládnu být oporou nemocné manželce (to nejhorší ji čekalo, dusila se, bylo jí zle…díky Bohu, je nám už oběma lépe!). Ztráta apetitu mě stála 6 kilo na váze. Procházky se psem jsem zvládal jen vypětím vůle. Díky nim se dostávám do kondice. Nedávno mi objevili trombózu v ruce z žilního vstupu: beru léky, mám oteklou ruku a blbě spím. Trombózu jako přidruženou komplikaci ke covidu udává stále více lékařů, bohužel..

Komentář Imricha Dioszegi.
KOMENTÁŘ: Covid je jako partie Černého Petra

Berte tenhle článek jako memento. Nikdy jsem neměl v posledních letech teplotu víc jak 37,5, to už jsem volal všechny svatý :( Jsem v padesáti v dobré kondici a s ničím se neléčím soustavně. Covid mi poničil plíce (nález na CT), vyřadil mě z provozu a naučil mě modlit se o každý dech. Ukázal mi spoustu přátel, kteří nás i malou praktickou pomocí nesli, a semknul nás s manželkou. Buďte všichni zdraví a vy, co máte covid, neklesejte na mysli. Bude líp!!!!

EDIT: Už chodím ven, karanténa mi skončila, ženě dosud ne. Nerad bych, aby to vyznělo jako nějaký brečení. Díky Bohu, držel nás a drží!

Tomáš Zajíc (sanitář Fakultní nemocnice Hradec Králové)