Hana Kleinerová se narodila v roce 1927 a vyrůstala v Hradci Králové. Rodina Kleinerova byla židovská. 

Po podpisu mnichovské dohody a odsunu českých obyvatel z pohraničí začali Kleinerovi otevřeně zvažovat emigraci. Strýc Fritz, který znal situaci v Německu, je varoval a sám emigroval do Anglie. První protižidovská opatření v protektorátu byla jasným znamením dalšího neblahého vývoje.

Stavba obchvatu. Ilustrační foto
V říjnu se už řidiči svezou po novém mostě za čtvrt miliardy

Kleinerovi se rozhodli poslat do ciziny za strýcem alespoň své dvě dcery. Zjistili, že Nicholas Winton organizuje pro židovské děti záchranné transporty a 31. července 1939 skutečně odjela Hana se svou sestrou Wintonovým vlakem do bezpečí. Byl to poslední vlak, který se podařilo vypravit. „Atmosféra na nádraží byla smutná. Naši rodiče se ovládali, a neplakali. Říkali nám: ‚Ono to nebude nadlouho, brzy vás zase uvidíme,‘“ vzpomíná Hana Kleinerová.

Dětí v bezpečí, rodiče nikoliv

Vlak přijel na londýnské nádraží 2. srpna 1939. Tam už čekal strýc. Děvčata žila u paní Elsey v malé venkovské obci Boston v Lincolnshire, kde společenství lidí z různých křesťanských církví pomáhalo židovským uprchlíkům, později bydlela v domově pro uprchlíky. Chodila do školy, učila se anglicky. Stesk po rodičích a domově se jim snášel lépe jen proto, že měla jedna druhou.

Dva roky děvčata udržovala písemný styk s rodiči v protektorátu. V prosinci 1942 však byli rodiče Kleinerovi spolu s dalšími více než 1100 obyvateli Hradce Králové deportováni do ghetta Terezín, odkud je v lednu 1943 odvezli do Osvětimi. Tam byli zavražděni, stejně jako další členové široké rodiny Kleinerovy.

Studenti filozofické fakulty přijdou o promoce i imatrikulace

Od konce války čekaly sestry na dopis od rodičů. O hrůzách, které se odehrávaly doma, nevěděly nic. Na léto 1945, kdy jim přišel dopis od známého se sdělením, co se stalo, Hana Kleinerová vzpomíná: „Nemohly jsme tomu ani jedna uvěřit. Stále jsme doufaly, že to rodiče přežili. Pro mě to bylo něco, o čem jsem nemohla mluvit s lidmi, kteří nebyli ve stejné situaci jako já. Nosila jsem to v sobě jako temné tajemství po celý život, i když bylo nutno se s tím smířit. Jak stárnu, víc a víc mne bolí, že jejich život tak brzo skončil.“

Na co myslí Wintonovo dítě

Po válce se sestry rozdělily. Hana zůstala v Anglii, Soňa se vrátila do Československa. Znovu se pak viděly v Praze v roce 1949, pak až v polovině 50. let. V roce 1957 Soňa zemřela.

Hana dlouho nevěděla, jak se do Anglie v roce 1939 se sestrou dostaly. O tom, že patří mezi děti zachráněné Nicholasem Wintonem, se dozvěděla náhodou o mnoho let později díky televiznímu dokumentu. Přihlásila se na výzvu a v seznamech dětí, které měla televize k dispozici, skutečně nalezla své i sestřino jméno.

Nová Škoda Enyaq představena
OBRAZEM: Nová Škoda Enyaq představena. Byli jsme u toho

Hana Kleinerová dodnes žije v Anglii. Přes veškeré životní ztráty cítí vděčnost za život: „Vím, že jsem měla velké štěstí, že jsem tu dobu přežila.“ S vděčností vzpomíná na milovaný Hradec Králové. Ve městě je dnes jedna ulice pojmenovaná na počest rodiny Kleinerových. Každý den musí však Hana myslet na své rodiče, neboť osud její rodiny poznamenaný holocaustem jí zanechal jizvu v srdci. Paměť národa