Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel?
Ne, natáčení mi oči neotevřelo. O dětech si myslím jen to dobré, ač se dnes neustále mluví o tom, že děti jsou čím dál více odtržené od reality světa. To sice pravdou je, ale pokud by došlo k takto vyhrocené situaci, určitě by si dokázaly pomoci. Máme to nastavené po statisíce let v genech a nic na tom nezmění jedna generace trávící většinu času u mobilů a počítačů. Podvědomě děti vědí, co mají dělat. Současná dospívající generace má navíc ohromný přehled a vědomosti. Samozřejmě by v soutěži o přežití neobstála s našimi prarodiči, ale rychle by se vše naučila a začala používat své pudové chování. Film krásně ukazuje, za jak krátkou dobu lze získat zkušenosti v reálném životě a jak rychle se tyto nezdary dají aplikovat do dalšího života. Zároveň je v něm něco krásného, skrytého, nepojmenovatelného, a to je víra v dobro. S tím dnešní „dospělci“ již nepočítají, a dělají velkou chybu.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené. A díky či kvůli čemu?
Moje dětství bylo krásné a bezstarostné. Díky mým rodičům a prostředí, kde jsem vyrůstal, jsem prožíval opravdu šťastné dětství. Rodiče a prarodiče byli neskutečně tolerantní k mým neustálým změnám zájmů, pokusům uspět, různým „býkárnám“ a bezpočtu chyb. Z této doby čerpám dodnes a hlavně jsem čerpal při poměrně bouřlivém dospívání. Nemít takovýto „background“ z dětství, asi bych se dospělosti nedožil. To považuji i dnes při výchově svých dětí za velice důležité. Za velkou výhodu také považuji to, že jsem vyrostl na vesnici v krásném prostředí jižních Čech. Prostředí, které mě obklopovalo, mi podvědomě dodávalo „krásno“. A krásno hledám ve své práci do dnes.

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? Díky čemu?
Ano, myslím si, že bych přežil. Od útlého dětství jsem bojoval s kamarády o každou píď země. Bunkry, vandry, skály, sporty, hudební kapely, pionýráky a později vontské srazy. Vše bylo v režimu – bojuj, přežij a uspěj. Samozřejmě velká kamarádství a zklamání, soupeření o dívky a rozchody, to vše nás formovalo a hnalo kupředu. Nemyslím si však, že je to dnes jiné, jen se změnila forma a komunikační kanály.

Dnešním tématem je, zda pomáháme dětem s hypotékou. Proto se ptáme, zda svým dospívajícím dětem pomáháte (pomáhali jste/budete pomáhat) s bydlením, ať už zajištěním bytu či domu, příspěvkem na hypotéku nebo jakkoliv jinak.
Opět toto téma budu relativizovat. Ano, je a bude to velký problém. Bydlení je již dnes téma s otazníkem a pro většinu dospívajících dětí se stane nedostupným. Pozor, ale pouze ve velkých městech. Na vesnicích je bydlení stále za dost rozumné peníze a v budoucnosti se stane ještě dostupnějším. Naše děti si tak budou muset umět spočítat pro a proti a vybrat si, zda půjdou do nejistoty ohromných hypoték ve městě, nebo zvolí klidnější a levnější život na vesnici. Svět se díky technologiím přibližuje a pracovat můžete téměř odkudkoli. A za kulturou, sportem si snadno dojedete. Svým dětem nic neslibujeme, ani nic zvláštního nepřipravujeme. Vyrůstají s tím, že se o sebe musejí postarat sami. Máme však výhodu, že máme vlastní velký dům a jihočeský statek s dostatkem půdy. Kdo bude chtít pracovat, může využít této možnosti a svůj život prožít bez hypoték a dluhů. Samozřejmě to bude vykoupeno prací. Nic není zadarmo.

Sendvičová generace musí velice často pomáhat i svým rodičům. Jak je v tomto ohledu nastavena vaše rodina?Se svou ženou vychováváme pět společných dětí. Už z tohoto důvodu je pomáhání zcela samozřejmostí. Navíc se snažíme, aby děti samy pracovaly na svých projektech, a to již opravdu od malička. Ve svých pěti letech měly svou „Dýňovou farmu bratří Mušků“, kde si samy od semínek pěstovaly dýně, které pak na farmářském trhu prodávaly. Dnes mají svou velkou zahradu, kde pěstují růže, zeleninu, ovoce a včelaří. Vše, co vypěstují, si samy prodají, a učí se tak hospodařit se svými penězi. Často jsou tak konfrontováni s tím, že zisk nepokryje ani náklady, natož čas vložený do práce. To je právě to, co se snažíme předat. Uvažuj, přemýšlej, zkus to a pouč se. Mají tu výhodu, že jim můžeme pomoci a zadní vrátka jsou stále přiotevřená. Přesto jim tato zkušenost jasně ukazuje, že práce má svou hodnotu a taky dost bolí. Odmala pracují s ručním nářadím a nebojí se používat sekeru, nůž, motyku a dnes i křovinořez, pilu, traktor. Na rozdíl od nich my rodiče trneme hrůzou, ale zatím si až na drobná zranění nikdy neublížily. Práci dnes považují za součást svého života, a i když někteří studují gymnázium, mají pochopení pro lidský um. Je a bude na nich, co si vyberou za své povolání, nikdo jim nebude bránit v žádné „slušné“ činnosti, ale posekat zahradu a naštípat dříví budou umět.

Na jakých dalších projektech pracujete po skončení natáčení Spícího města?
Nyní ve svém studiu dokončuji krásnou pohádku Tajemství staré bambitky 2 režiséra Iva Macharáčka, která by měla mít premiéru v kinech letos v prosinci. Po další pohádce Největší dar a filmu Spící město je to tak třetí film pro děti, který jsem v posledních dvou letech natáčel a dokončoval. Začínám se bát, že se stávám dětským specialistou…

Letní seriál Deníku

Zdroj: DeníkCo to je?

Jedná se o seriál Deníku, který se zabývá rozdílným světem dětí a rodičů. Vychází z dotazníku Deníku, v němž jsme získali přes čtyři tisíce odpovědí od našich čtenářů i školáků, a z dalších podnětů. Jako nit se seriálem povinou témata spojená s partnerským filmem Spící město režiséra Dana Svátka, který pojednává o světě, kde rodiče usnou a děti si musí poradit sami ve světě, kde žijí jen ony samy a dospělí bez dětí.

Kdy seriál vychází?
Každé úterý, středu, čtvrtek a sobotu v tištěném Deníku. A to až do konce prázdnin. Doprovázen je i sérií rozhovorů a témat v magazínech a celý jej najdete na denik.cz.

Na čem je seriál a celý Letní deník postaven?
Seriál Rodiče a děti má pět pilířů: 1. Tematický blok věnovaný vždy fenoménu ze života dětí, dospělých, jejich vzájemnému vztahu či rozdílnému pohledu na problém. 2. Seriál rozhovorů s herci a osobnostmi spojenými s filmem Spící město o fenoménech popsaných v tematickém bloku. 3. Střípky z natáčení Spícího města. Ale i z knihy Martina Vopěnky a míst, kde se film točil. 4. Píšu Ti. Projekt dopisů dětí rodičům a prarodičům. Píší je pro nás jak známé osobnosti, tak čtenáři (více na straně 10). 5. Společná zábava u více křížovek a testů, které vycházejí vždy jak na webu denik.cz, tak na straně 12. Součástí bude také čtenářská soutěž.

Jaká budou nejbližší hlavní témata seriálu?
Tady je plán na nejbližší týdny:

Týden 4:
Rodinná peněženka
Čtvrtek 5. 8.: Pomáháme dětem s hypotékou? A naopak rodičům v důchodu? Výsledky velkého průzkumu Deníku.
Sobota 7. 8.: Děti, sport, škola… Jak moc česká mládež zaostává za cizinou