Na ulici akademika Heyrovského je z obchvatu vidět lesklá designová realizace s námětem z chemie. Jde buď o Atomy či Molekuly, používají se oba názvy. Jako autor je uváděn Jiří Dostál z Nové Paky.

Objekt pochází z osmdesátých let, kdy se ještě leštěnému zrcadlícímu povrchu nevěnoval slavný indický sochař usazený v Británii Anish Kapoor, jehož Nebeské zrcadlo a Oblačná brána v Chicagu tento materiál proslavily. Ale v Čechách se leštěná zrcadla ve tvaru koule stala už od 60. let rozpoznávacím znamením umělce jménem Hugo Demartini. Pro něj šlo v použitém materiálu nejen o zvláštní druh neviditelnosti, ale hlavně o deformaci. Kruhový tvar manipuluje realitu. Když se ke kulovému zrcadlu přiblížíte, spolkne vás a jste polapeni uvnitř, zhypnotizováni čarovným odleskem a kouzlem vypouklého světa.

Atomy či Molekuly, jejichž autorem je uváděn Jiří Dostál z Nové Paky.Okolí hezké není

Zvětšený model molekuly či atomu má v plastice před ubytovnou Fakulty vojenského zdravotnictví průměr 70 centimetrů. Koule mají promyšlené prolákliny a zmnožují podle svého počtu okolní realitu. Ta není příliš utěšená: zašlé šedivé betonové budovy, jezírko bez vody, asfaltové parkoviště a všude auta.

Použití vysoce leštěného kovu je dobrým designovým nápadem. Takový objekt je přítomný i nepřítomný, nápadně viditelný i téměř neviditelný. Připomíná mýdlové bubliny. Materiál má vlastnosti zrcadla, měníme se v něm, stejně jako náš svět. Jenže na realitu tohoto místa ani kouzelná zrcadla nestačí. Možná s jarem, létem a zelení okolo prostor ožije a zrcadlo přestane vypovídat o tom, že skutečná krása je kdesi jinde.

Martina Vítková