Chtěl jste se stát už od malička hercem?
Ne. Nejdříve jsem chtěl být popelářem, poté hasičem, policistou a nakonec kosmonautem, asi jako každý malý kluk. A to, že jsem hercem, to je obrovská náhoda.

Jaká byla studijní léta na Vyšší odborné škole herecké?
Tak to by šlo rozebírat asi až po 22. hodině (smích). Ale jinak to byla hezká léta. Studovalo se, taky jsem se musel učit a k tomu jsme připravovali divadlo, takže taková pohoda. Paráda, klídek, dřina, boj. Hlava z toho občas bolela, ale jinak to bylo nádherný.

Zkoušel jste po střední například i DAMU nebo JAMU?
Já jsem to nestihl, protože jsem studoval na potravinářské fakultě, a když jsem se rozhodl, že budu dělat herectví,  byl už květen, tudíž bylo po přijímačkách. Šel jsem na VOŠ hereckou, tam jsem byl rok s tím, že jsem uvažoval zkusit DAMU, ale měl jsem úžasné profesory a dostal jsem angažmá v Národním divadle hned v prváku. Pryč se mi už nechtělo.

Kde jste měl všude angažmá a kde se vám nejvíce líbilo?
Během školy jsem hrál tři roky v Národním divadle, pak jsem šel do Mladé Boleslavi. První angažmá mi bylo nabídnuto ve Slezském divadle v Opavě, potom jsem působil tři roky v Moravském divadle v Olomouci. A nyní jsem pátou, potažmo šestou sezonu ve Východočeském divadle.

Patříte mezi neobsazovanější herce tohoto divadla,  jste spokojený tady v Pardubicích? Jak vycházíte s uměleckým souborem, s kolegy a s režiséry?
Tak s kolegy jsem spokojený všude, jsou to bezvadní lidé. Divadlo mě baví, mám možnost hrát, tak ještě abych nebyl spokojený (smích).

Jste čestný držitel ceny Thálie, jaký je to pocit dosáhnout takhle vysokého ocenění? Díky čemu jste ji obdržel?
Přesněji jsem dostal Thálii pro činoherce do 33 let. Je to za všechny role, co jsem kdy odehrál. Za jednu roli dostává herec Thálii až v pozdějších letech. A jaký to byl pocit? Neskutečně úžasný. (smích)

Jste spíše komediální, nebo tragický herec?
Já? Rozhodně tragický! Na to se nedá přesně odpovědět, někdy přijde role v komedii, někdy v tragédii. Ale musím uznat, že dělat komedii je mnohem těžší  než tragédii.

Hrajete v inscenaci Dvanáct rozhněvaných mužů, kde je s vámi  na jevišti dokonce i pan Kostka. Jak se vám s ním hraje?
Petr Kostka je úžasný člověk a divadelník tělem i duší. Odvedli jsme v této hře velký kus práce. Všichni si to moc užíváme. Bylo to nádherných pár dní zkoušení. Petr je velikán, je paráda s ním hrát a dívat se na něj, jak to dělá. Je to pro mě obrovská „škola" s takovým člověkem stát na jevišti.

Hrajete často v muzikálech? Jaká je vaše nejoblíbenější role?
Nemám nejoblíbenější roli, každá role mě bavila a hrál jsem ji s láskou.

Máte celkově raději činohru, nebo muzikál?
Když je pěkný muzikál, tak proč ne, ale radši mám činohru. Všechno má své.

Hrál jste v nějakém filmu nebo seriálu?
V seriálech nehraju. Dostal jsem pár nabídek, ale odmítl jsem je, protože se domnívám, že úroveň seriálu v České republice je tak špatná, že by tam snad mohl hrát můj syn s mojí dcerou. Možná by to vypadalo lépe. Nechci samozřejmě urážet jiné kolegy. Vím, že v Ulici hraje Hana Maciuchová. Slyšel jsem, že je výborná. Já osobně seriály nesleduju. Film bych si rád natočil, ale to je o štěstí, jestli se někdo ozve nebo ne. Já se nikam necpu, na žádné castingy nechodím, tudíž mě ani nemají šanci poznat. Mám raději divadlo.

Jak jste se seznámil se svojí nynější partnerkou Petrou Janečkovou, s kterou máte dceru Karolínku?
Normálně jsme se seznámili v divadle. Začali jsme zkoušet novou hru a už to bylo. S každou mojí ženou jsem se setkal v divadle.

Jak si užíváte roli tatínka?
Já už jsem dvojnásobný otec. Děti, to je radost i starost, stojí to hodně peněz, nervů, ale jinak je to taková pohoda. Někdy jsou ty děti úžasné, někdy by je člověk přizabil. Užívám si to jako každá máma a táta.

Jaké máte jiné zájmy kromě divadla?
Můj největší koníček je divadlo. Jsem šťastný, že tento koníček je zároveň mým povoláním. Užívám si to. Mám i jiné zájmy, ale už na ně nezbývá moc času. Jsou to knížky, občas si zabrnkám na kytaru, jednou za rok v létě na chalupě. Ještě sbírám staré mapy, to je moje niterná věc.

Máte herecký vzor? Kdo vás ovlivňuje a inspiruje?
Všichni dobří herci. Z českých herců je výborný například Viktor Preiss, to je úžasný hráč, nebo třeba Boris Rosner. To byl taky pan herec. Samozřejmě ta stará garda: Jiří Sovák, Vláďa Menšík, Miloš Kopecký, to byla sorta lidí, kteří dokázali rozdávat radost.  V zahraničí jsem viděl hru v Anglii. Hrál tam herec, do kterého jsem se úplně „zažral". Je naprosto geniální, možná ho i znáte, je to Alan Rickman a v Harry Potterovi hraje Severuse  Snapa. To je moje zlatíčko, pan herec. Nedostal moc příležitostí ve filmu, ale jako divadelní herec je výborný.

Jak relaxujete od všeho stresu?
Stres je u divadla hodně velký. Jedna moje obrovská neřest je kouření. Doporučuju to nebrat do ruky, protože pak se toho špatně zbavuje, je to obrovská droga. Je mi to líto, ale jsem na tom závislý. Jinak relaxuju tak, že se natáhnu a pustím si Harryho Pottera . Ne, nějaký film si vždycky pustím, lehnu si a odpočívám, moc toho není.  Kdysi jsem relaxoval v sauně. Už na ni není čas, spíše provozuju gaučing (smích).

Máte vysněnou roli, kterou byste si chtěl zahrát?
Vysněné role nemám, vždycky čekám, co bude na formanu. Forman je taková naše nástěnka, kde visí obsazení. Tak jsem zvědavý, co vždycky přijde. Každá role je výzva, kdysi jsem možná míval nějaké vysněné, ale to všechno odešlo. Teď se těším na každou, co přijde.

Kde vás můžeme vidět v nejbližší době?
Ve hře  S cizí dámou v cizím pokoji. Premiéra byla na konci února. Režíroval to bezva člověk Lumír Olšovský.

Nikol Bartošová, Terera Hlušičková