Před představením navíc podepisoval soubor her v knihkupectví Paseka.

Kolikrát jste již v Litomyšli hráli?

To přesně nedokážu říci. Statistiky u nás vede specialista Václav Kotek. České nebe ale v Litomyšli hrajeme už postopadesáté. Je to naše stálá a krásná štace. Vždycky si říkám, jen aby vyšlo počasí, protože litomyšlské náměstí je moje potěšení.

Máte nějakou pěknou vzpomínku na Litomyšl?

Pamatuji si, že mě tady uchvátila socha Zdeňka Nejedlého. Je to sice taková podivná postava, on se o něco zasloužil, ale mnohým uškodil. A ta deska u sochy, tam je to pěkně vyjádřené. Ke cti i úhoně města svého… Takhle by se mělo se spornými osobnostmi zacházet.

Jaroslav Weigel: Mám docela milou vzpomínku. Je to několik let, kdy jsem na zámku navštívil barokní divadlo. Tehdy ještě nebylo přístupné, ale seznámili jsme se tam s nějakou paní a ta nás do divadélka zavedla. Líbila se mi tam jedna kulisa. Ostatní jsou ukryté, to je velká škoda.

Zanechal Jára Cimrman nějakou stopu také v Litomyšli?

Zatím jsme žádnou nenašli. A až ji najdeme, tak se tady rozmnoží zase počet pamětních desek. Těch je tady opravdu požehnaně.

Rádi hrajete v Jevíčku v hotelu Morava. Tam český velikán nějaký otisk nechal?

Jevíčko Cimrman miloval už pro jeho libozvučné jméno. Ale nevíme, kde přesně tam bydlel. Ten hotel totiž tehdy ještě nestál. A to je předmětem našeho dalšího pátrání. A to se kolikrát v Jevíčku protáhne hodně do noci. Tamní starosta je dobrý přítel. Můžeme ho očekávat na našich vystoupeních kdekoliv v dosahu sta kilometrů. Jezdí za námi.

České nebe je opravdu vaše poslední hra? Nebo už nosíte něco v hlavě, či dokonce máte uložené v šuplíku.

V šuplíku, ani v hlavě nic není. Myslíme si, že je to asi poslední hra. Možná ale ještě něco po Cimrmanovi najdeme, i když už asi není naděje.