Pro svůj hendikep kyčelního kloubu mi bylo lékařem doporučeno denně svoji nohu cvičit a nutit ji k nějakému pohybu. Za několik let takových malých výletů jsem znal každou uličku ve městě, ale i každou silnici v okolí do třiceti kilometrů.

Poté jsem se z Hradce odstěhoval a celý život jsem pokračoval v denní cykloterapii. Jezdil jsem do práce na kole nejdříve 5 km tam a zpět, později dokonce dvanáct. V létě jsem si ordinoval výlety až kolem 100 km za den. Žádné závody, spíše poznávací výjezdy, které mně pomáhaly udržet kondici a schopnost možnosti pohybu.

Minulost a současnost cyklistiky ve městě

Po letech jsem se jako důchodce do Hradce znovu vrátil. Odvážil jsem se vyrazit na kole na místa, která jsem kdysi denně projížděl. Zpočátku jsem se bál, že to v dnešním zvýšeném dopravním ruchu v našem městě nezvládnu. Dnes, po několika měsících a najetých několika stovkách kilometrů, zjišťuji, že od dob mého mládí se pro cyklisty v Hradci zase až tak mnoho nezměnilo.

Město je stále rájem cyklistů a jezdit po něm je docela příjemná záležitost. Výjezdy na kole mi tak poskytly návrat do mládí a možnost osvěžovat si paměť na místech, kam jsem jako kluk rád zajížděl.

Abych řekl celou pravdu, tak se pro cyklisty v našem městě za ty roky přece jen mnoho změnilo. Něco k lepšímu, něco k horšímu. V tomto smyslu mne velmi oslovil červencový článek Hradeckého deníku nazvaný Cyklisté, tady si dejte pozor. Autorovi musím dát za pravdu, že jízda po Hradci, který je cyklistům tak příznivě nakloněný, není bez problémů a plně souhlasím s upozorněním na pro cyklisty zvlášť nebezpečná místa. Mám stejné zkušenosti, a kdybych byl vyzván označit je, určitě bych stejná místa z vlastní zkušenosti také uvedl. Pokusím se ve své úvaze upozornit na další nebezpečí, která na cyklisty v našem městě číhají, a na která by si měli dát pozor.

Kde číhají další nebezpečí?

Cyklostezky i silnice v našem městě mají rozdílný povrch, který vyžaduje odlišný styl jízdy a zvýšenou opatrnost v závislosti na počasí, ročním období či světelných podmínkách. Je na nich převážně asfalt, ale také beton a někde ještě kostky, kterých z dob svého mládí pamatuji v Hradci nejvíce. Co je však pro mne největším problémem, je kvalita těchto povrchů, která není vůbec dobrá. Časté praskliny, vymlácené díry, nebo jen provizorně opravené nerovnosti, špatně nebo vůbec neoznačené kanalizační výpusti a drážní přejezdy. Velkým nebezpečím jsou vyjeté koleje a nerovnosti u autobusových a trolejbusových zastávek, které připomínají volný terén někde za městem.

Cyklista musí neustále sledovat povrch a překážky, které mu brání v klidné a plynulé jízdě. V článku bylo psáno o semaforech a jejich umístění. Já bych přidal i synchronizaci průjezdů, kdy je nutné u přejezdu jediné silnice čekat i 3x na povolenou zelenou barvu, která se však spíná zcela nekoordinovaně. Podobný zmatek je na mnoha místech i v dopravních značkách. Někde jich je tolik, že je cyklista ani všechny nemůže při jízdě vnímat, natož se jimi řídit, jinde zase jasné značení chybí a cyklista se musí o přednosti v jízdě rozhodovat zcela intuitivně.

Ideály silničních cyklistů

Mám-li pokračovat v kritice, chybí mi nějaký bezpečný vícekilometrový okruh, kde bych se mohl uvolnit a soustředit se jen na jízdu a s ní spojený relax. Dnes musím vyjet daleko od středu města, abych takový úsek našel. Snad se tomu blíží nově vybudovaný okruh cyklostezek v hradeckých lesích, který se mi v současné podobě jeví hodně chaotický, s mnoha příkazy a různými návody. Přesto se mi v té spleti cestiček podařilo už několikrát zabloudit.

Na nové cyklostezce podél Labe, která v mnoha svých úsecích vyhovuje těm nejnáročnějším požadavkům, jsou některé úseky kritické. Kromě podjezdu pod železničním mostem zmíněného v článku jsou to asfaltové úseky, které jsou úzké a dá na nich jen těžko nejen předjíždět, ale také míjet s cyklisty a bruslaři v protisměru. Na trase by se hodilo nějaké místo k posezení, třeba na lavičce v odpočinkové zóně při pohledu na klidně plynoucí vodu ve stínu stromů lemujících stezku, nebo kde by se cyklista mohl schovat při náhlé dešťové přeháňce.

Snad se takových míst dočkáme v pokračování stezky do Pardubic. Jinak správci stezky patří pochvala za údržbu povrchu po bouřkách a větru i za obsekávání krajnic, kam zasahuje rychle rostoucí tráva z břehu Labe.

Řidiči versus milovníci pedálů

Samostatnou kapitolou je chování řidičů motorových vozidel k cyklistům. Ale současně i opačně chování cyklistů k nim. Mohu potvrdit, že tyto vztahy jsou v Hradci viditelně lepší , než jsem poznal jinde. Ale to neznamená, že by se tu nedalo ještě mnohé zlepšit. Vždyť většina řidičů je v životě zároveň i cyklistou, a proto by měli tolerovat jejich menší schopnost rozhodování, zvláště u těch starších a naopak velmi mladých, kteří tvoří mezi cyklisty většinu.

Sám jsem brzy v mládí, ale i později pochopil, že nerozhodný a nejistý cyklista je pro bezpečnou jízdu stejným rizikem, jako pro něj jsou třeba malé děti nevšímavých rodičů či volně pobíhající psi.

V úvodu jsem napsal, že pro cyklisty se v našem městě mnohé zlepšilo, ale současně i zhoršilo. Jezdit hradeckými ulicemi zastavěnými parkujícími auty je pro cyklistu náročné. Vozidla mu brání v rozhledu, nevidí za nimi přecházející chodce ani pobíhající psy. Každou chvíli některé ze zaparkovaných aut z parkovacího místa vyjíždí, do ulice se dostane až na několikátý pokus. Jako na samozřejmost spoléhá řidič na to, že cyklista bude jeho manévry respektovat a počká, až je dokončí. Pokud se takové manévry při jedné vyjížďce několikrát opakují, není divu, že i tolerantní cyklista znervózní a příště si raději hledá pro vyjížďku jinou cestu.

Cyklostezky jsou rájem kolařů

O to více jsou vítány cyklostezky, kde se podobné automobilové manévry nedějí. Rád vzpomínám, jak jsem jako kluk, když jsem si chtěl zkusit jízdu po opravdové cyklostezce, musel vyjet až do Pardubic, kde už tehdy byla cyklostezka dnešních parametrů mezi Pardubicemi a Lázněmi Bohdaneč. Tehdy mi stálo za to cestovat 25 km, abych si mohl projet její dvanáctikilometrový úsek. Dnes je takových stezek v okolí Hradce Králové i přímo v něm několik.

Hradec je a dál bude městem cyklistů

O problematice cyklistiky a o zkušenostech cyklisty v krajském městě by se dal psát celý seriál. Je dobře, že Hradecký deník otevřel debatu nad touto problematikou. Doufám, že nejsem jediným čtenářem, který na zajímavý článek o problémech při pohybu cyklistů ve městě zareagoval.

My cyklisté dobře víme, že nejsme jediní účastníci dopravy ve městě, a že zdaleka nejsme těmi nejdůležitějšími. Ale protože Hradec je označován jako město cyklistů, je dobře, že úřady, policie i samotní řidiči se snaží, aby se toto krédo naplňovalo, aby se cyklistům po Hradci jezdilo bezpečně a s radostí tak, jako jsem kdysi jezdil po městě já, když jsem tady jako cyklista začínal.

Oldřich Suchoradský