Jako dítě smrtelně onemocněl, a když nepomáhaly žádné léky, rodiče ho údajně položili na oltář Panny Marie a modlili se za jeho uzdravení.
Stal se zázrak, neboť dítě se opravdu samo od sebe uzdravilo. Rodiče je proto z vděčnosti přislíbili Bohu.

Prokop se stal nejprve knězem. Toužil však opustit světský ruch, proto odešel kolem roku 1009 do sázavských lesů, kde založil poustevnu v jeskyni.
Podle legendy ho objevil kníže Oldřich, který si vyjel do Posázaví na lov.

O Prokopovi se roznesla pověst a lidé k němu začali chodit pro rady a pomoc. Kolem roku 1032 založil Prokop kostel a klášter a později se stal jeho prvním opatem. Klášter byl střediskem staroslověnské vzdělanosti.

Prokop zemřel v roce 1053. Měl prý zázračnou schopnost navracet lidem zdraví, vyhánět ďábly z posedlých nebo proměňovat vodu ve víno.
Nejznámější je však jeho skutek zkrocení ďábla.

Legendu o svatém Prokopu napsal básník Jaroslav Vrchlický.