Přítomným vyprávěl o pohnuté době po mnichovském diktátu a vzniku protektorátu, kdy jsme ztratili samostatnost. Brzy nato vypukla 2. světová válka, kterou zaplatilo svými životy více než 60 milionů lidí.

Přesto se národ nevzdal a vlastenci vyjádřili nesouhlas s vývojem účastí na pohřbu medika Opletala, roznášením zakázaných tiskovin a dalšími aktivitami. I Dobiášova studentská odbojová organizace však byla prozrazena a mnozí z nich zažili těžké výslechy v pražském Petschkově paláci.

Dobiáš byl vězněn v Terezíně a v německém městě Halle, kde tvrdě pracoval na povrchových dolech. Měl však štěstí, přežil. Věznění mnohé stálo život či naopak přeživší zocelilo. Dobiáš a jeho žena po válce dostudovali a stali se obětavými lékaři.

Další zlom nastal roku 1968, kdy kvůli neschvalování vpádu zahraničních vojsk museli opustit vedoucí místa a bylo jim povoleno pouze pracovat na poliklinice. Přesto prospěli tisícům pacientů, MUDr. Dobiáš jako internista, specialista na onemocnění cukrovkou, jeho žena jako dětská alergoložka.

Besedy s pamětníkem se zúčastnili i žáci blízké základní školy z Mandysovy ulice. Měli tak příležitost poznávat, jak těžké události prožívaly předchozí generace. Velké poděkování náleží ředitelství školy, učitelce Strnadové, dětem, všem přítomným, ale hlavně primáři Dobiášovi za přínosné odpoledne, kdy jsme si uvědomovali, z jaké minulosti vyrůstá naše přítomnost a budoucnost.

Eva a Čestmír Brandejsovi