Cíl nepříliš vzdálený a zdaleka viditelný, přesto tu vzniká otázka, jak se tam ve zdraví dostat. Neboť svoboda cyklisty vytlačovaného přemnoženými automobily je jen teoretická. Kupříkladu právě k bezpečné přímé cestě na jih abyste disponovali masivním plechovým brněním, hlučným a jedovaté zplodiny produkujícím vehiklem, zkrátka abyste se opevnili cca 1,5tunovou hmotou. Pak máte šanci na této komunikaci obstát. Naštěstí existuje pro cyklisty varianta trasy na zdravém luftu, byť delší a krkolomnější.

Je Kunětická hora běžný kopec? Kopec pro „jedno" použití? Inu, záleží na úhlu pohledu. Pro někoho může jít hlavně o kupu kvalitního stavebního kamene, jiný ji velebí coby jedinečnou dominantu, kterou musíme zachovat pro budoucí generace. Ale cožpak by se někdo odvážil ohrožovat tento krajinný skvost? Pravda, nad Kunětickou horou už nevisí onen Damoklův meč zániku jako třeba nad českolipským Tlustcem, ale nebylo tomu tak vždy. I „Kuňka" měla namále. Již padaly hradby a těžba kamene neznala slitování. Záchrana přišla za minutu dvanáct. Našli se naštěstí osvícení lidé, dnes by se řeklo ekologičtí extrémisté, Pardubický muzejní spolek, který ten kopec kamení se zříceninou na vrcholu odkoupil a zachoval. Následovala z dnešního přírodně-ochranářského pohledu nepřijatelná revitalizace. Strže, svahy a vyrubané plošiny se proměnily v parkové záhony skalniček a třešňové a jabloňové sady. Tyto lidské zásahy do místního ekosystému dodnes určují charakter zdejší přírody. Tak kupříkladu z více než osmi set druhů rostlin je zhruba třetina nepůvodních. O tom vědí nejvíce odborníci z Muzea východních Čech, kteří provázeli exkurzi. Mají totiž za sebou podrobný inventarizační průzkum lokality, nyní již přírodní památky.

Co zde tedy mohou milovníci přírody objevit? Entomologové muzea Miroslav Mikát a Bohuslav Mocek řadí Kunětickou horu k nejvýznamnějším lokalitám východního Polabí. Ze stovek druhů motýlů jmenujme otakárka fenyklového, jeho ovocný příbuzný je však již léta nezvěstný, obdobně jako modrásek rozchodníkový. Brouky zastupuje kupříkladu dravý drabčík, krasec lesklý a třešňový, střevlík fialový a zapomenout nesmíme ani na vzácného páchníka hnědého, díky němuž je toto místo zařazeno mezi evropsky významné lokality.

Vzdušný prostor nad hlavami neovládá proudová letka z pardubického letiště, ale početná kolonie kavek obecných. I ta však dokáže být velmi hlučná. Zkušený ornitolog z České společnosti ornitologické Ivan Tláskal mezi jednotlivými přelety těchto krkavcovitých zástupců upozorňuje na zpěv pěnice černohlavé či slavíka obecného. Na hoře hnízdí i mohutný výr velký, který musí čelit nejrůznějším bujarým oslavám a ohňostrojům. Ornitologickou část obohatilo cestou pozorování vodního ptactva u Újezdského rybníku. Z povzdálí byli identifikováni potápka roháč, červenohlavý polák velký, husice nilská i údajně nenasytný kormorán.

Vraťme se však ještě za bylinkami na Kunětickou horu. „Z dřívějšího hojnějšího výskytu orchidejí lze dnes spatřit tak akorát bradáčka vejčitého," říká botanička Věra Samková. Účastníkům exkurze představila šalvěj luční, žebřici pyrenejskou, tařici kališní, snědek Kochův nebo vzácnou tolici nejmenší. Z hub byla nalezena moučnatě vonící čirůvka májovka, pečárka a hnojník.

Nejen kytičkám, ale i hmyzu a dalším složkám živé přírody prospívá postupné vysekávání trávy, stejně jako pastva koz. Ostatně to je právě součástí managementu péče o tuto lokalitu. A zjevně to i funguje, shodují se přírodovědci z Muzea východních Čech.

Cyklistickou přírodovědnou exkurzi završilo občerstvení v restauraci na úpatí. Odtud pak i vzešlé doporučení pro návštěvníky Kunětické hory: Najděte si, přes zaujetí bohatou místní historií a nádhernými výhledy, i chvilku pro zdejší pestrou a zajímavou přírodu. Stojí za to.

Miroslav Petr