Také vás překvapuje a občas i zamrzí, jak je vaše okolí obrněné krunýřem nepřípustnosti a lhostejnosti, takže vám mnohdy neodpoví ani na pozdrav? Etika neetika, říci zdvořilé „Dobrý den“ se prostě nějak přestalo nosit a módním trendem se jednoduše stalo, že ani na pozdrav se neodpovídá.

Ještě stále mne udivuje, že když vstoupím do kanceláře a slušně přítomné pozdravím, odpoví mi hluboké ticho. Totéž se opakuje na chodbě, v kuchyňce, v kantýně… Zvlášť ve výtahu je nepříjemné, když někoho pozdravíte a on se na vás dívá spatra, ale ani slovíčko či milý úsměv z něj nevyrazíte.

Občas se začnu prohlížet, jestli náhodou nemám tričko obráceně nebo necudně rozepnutou halenku. Ale ne, nic závažného proti mravnosti jsem neporušila. Jen některým lidem zřejmě nestojím ani za pozdrav, i když se mi například na chodbě nebo právě v tom výtahu, kde není přiliš kam uhnout a schovat se, dívají přímo do očí.

Tak si povzdychnu, nezdvořáků nějak přibývá. A po pravdě řečeno, další dny jim to oplácím. Říkám si totiž, že na hrubý pytel přece jen platí hrubá záplata. Proto také nezdvořáky nezdravím, jen se jim zpříma dívám do očí.