Kominíci nosí štěstí

Štěstí a kominíci k sobě podle pověry prostě patří. Kominictví jako řemeslo se u nás objevuje v 16. století. První kominíci u nás byli Italové.
Císař Ferdinand III. udělil roku 1635 privilegium právě italské rodině Demartiniů. Privilegium vyhlásilo této italské rodině právo na vymetání komínů nejen v celé Praze, ale i po celých Čechách.

Komíny se vymetaly v zámcích i pivovarech

V té době to byly většinou komíny jednoduché, dřevěné, vymazané hlínou. Bez vědomí a souhlasu Demartiniů nesměl žádný kominík vymetat komíny. Tím si vysvětlujeme pozdní vznik kominického cechu také v Hradci Králové. Privilegium Ferdinanda III. tomu bránilo.

Komíny bylo potřeba vymetat vždy. Dříve čistila komíny čeleď domovitá. Na šlechtických statcích a zámcích měl komíny na starosti šiřic. V pivovarech zastával čištění komínů pomahač. Také tady to byly komíny vymazané hlínou. Komíny se vymetaly hlavně před svátky. Zpočátku některé komíny hospodář prostě vypaloval. Později se začali objevovat řemeslníci, kteří čistili komíny za úplatu. Bylo to v průběhu 16. a 17. století.

Také v Hradci se jim říkalo mestkomínové. Znám byl mestkomín jménem Jan. Za „vytření 21 komínů“ pobíral po šesti krejcarech. Roční plat měl asi dvanáct tolarů. Kroniky pardubické uvádějí mestkomína už v roce 1572. Známe i jméno kominíka na Pražském hradě.V roce 1568 tady čistil komíny Gabriel Marian. Později se stal dvorským kominíkem a dokonce měšťanem.

A jak to vypadalo s komíny v Hradci Králové? Hradec se počtem domů řadil hned za Prahu. V roce 1603 uvádí zápisy počet komínů ve městě 1149, což bylo dvakrát více, než měla Plzeň. Připomínám, že v té době žilo v Hradci Králové osm tisíc obyvatel.

Jméno kominík pochází od slova caminus. Komíny vymetal kominář. Kamna vymetal pecivál, který také opravoval pece na pečení chleba.
Po polovině 18. století byli kominíci cechovně organizováni. Měli cechovní pokladnu, výuční list, kominickou šornu a cínový pohár s víkem. Cech kominický má ve štítu postavu svatého Floriána.

Tu doplňují dvě zkřížené kominické škrabky, které se nazývají šorny. První kominický cech byl založený roku 1626 v Třeboni. Přesné datum vzniku kominického cechu v Hradci Králové jsem nezjistil, jen to, že od roku 1825 se ve městě začaly propůjčovat kominické živnosti. Kominík vylezl na střechu a do komína spustil drátěnou štětku na závaží. Jenom do komínů v pekárnách se muselo vlézt. Díky tomu získala kominičina pověst černého řemesla.
Proč prý kominíci nosí lidem štěstí?

A na závěr ještě něco o pověře, že kominíci nosí štěstí. Z těch, které znám, mne zaujala ta o Marii Terezii.
Jednou prý potkala u zámku dvorního kominíka. Zeptala se ho, zda vyčistil všechny komíny. Kominík odpověděl, že ano. Ale císařovna se chtěla přesvědčit. Rukou mu přejela po oděvu. Na ruce zůstaly císařovně saze. Ty ji přesvědčily, že kominík mluví pravdu. Marie Terezie kominíkovi odvětila: „Máš štěstí“. A vysvělení pověry o kominíkovi a štěstí je na světě. Kominík prostě nosí štěstí!

JIŘÍ MALINA