Dnešní pohled na hradecké vlakové nádraží se dost změnil a je jiný, než jak ho pamatuji z dob svého dětství. Zrak mi napovídá, že je tu nový a moderní autobusový terminál. Je šťastnou volbou, že obě nádraží jsou jen pár minut od sebe, skvěle se doplňují a dobře návštěvníkům města i hradeckým občanům slouží.

Chybí restaurace a zeleň

Podívám-li se na tento prostor kritickým okem, tak mi dnes v hale vlakového nádražní vadí mnoho neefektivně využitých prostor. Je zvláštní, že tu není žádná restaurace, kde by se dalo mezi vlaky nejen pojíst, ale při čekání na spoj i posedět. Kdyby tu byl alespoň nějaký rychlý bufet nebo před nedávnem využívaná a již zrušená samoobslužná jídelna. Místo těchto užitečných služeb je tu prodej všelijakého zboží, které s posláním nádraží nemá nic společného.

Dále mi v hale vadí časem už dost omšelé kresby hradeckého malíře Břetislava Jünglinga s výjevy z Jiráskových románů, které si už vyžadují renovaci. Marně hledám trochu zeleně, která tu kdysi bývala na ochozech i uvnitř haly. Je tu dnes tak nějak smutno, jako by se tu docela zastavil čas. Zato prostor před nádražím je zcela proměněn a naprosto odpovídá době a potřebám cestujících.

Terminál mimo všední den? Mrtvo

Podobný dojem má návštěvník obou nedalekých odbavovacích hal terminálu hromadné dopravy. Je tu útulněji, po celý rok příjemně, s dobrou nabídkou pohotových služeb. Ale to platí jen pro všední dny. Zkuste sem zajít o svátcích či o víkendu. Je tu stejně mrtvo a příležitosti k občerstvení jsou jen omezené, tak jako na vlakovém nádraží.

Uvedená kritická slova jsou v těchto historických i moderních prostorách města zbytečnými vadami na kráse. Vždyť právě na těchto místech si návštěvník Hradce Králové dělá obrázek o celém městě. Při příjezdu jako svůj první dojem a při odjezdu jako konečnou vzpomínku z navštíveného města. Neměli bychom proto takové záležitosti podceňovat, a naopak se starat o to, aby dojmy i vzpomínky návštěvníků Hradce Králové byly co nejlepší.

Oldřich Suchoradský