Podzim už barví listy do červena a chladný vítr je roznáší po ulicích. Je čtvrtek 22. října a autobus vyjíždí od sborového domu, plný našich zpěvaček, vstříc Francii a novým zážitkům. Cíl: severní Francie, Pikardie a Normandie, šest koncertů a mnoho míst spjatých i s naší českou historií.

Hudba a pivo

První koncert jsme měli v malebném městečku Bray Dunes, kde se pro plný sál posluchačů rozezněly tóny vážné hudby, v druhé polovině pak folklorní písně v našich lidových krojích. Pro mě byl nezapomenutelný koncert v Noyelles sous Lens, kde lidé seděli u stolečků, popíjeli české pivo a každý držel v ruce papír s informacemi o České republice. Byla úžasná atmosféra, pivo jim zřejmě chutnalo, zpěv se líbil, a my byli hrdí na tu naši vlast. V Mortagne du Nord na včerejším koncertě jsme zpívali společně s místním smíšeným sborem. Připravili nám úžasnou atmosféru a my si pak koncert skvěle užívali.
Dunkerque - město pulzující životem i bohatou historií, jsme navštívili jako první. Šumění moře, šplouchání vln nás přivedlo do nostalgie, ze které nás probudilo svébytné tržiště plné potřebných i nepotřebných věcí, se spoustou obchodníků a nakupujících, kteří dodávali městu charakteristickou atmosféru.

Historie

Dále jsme navštívili nejstarší větrný mlýn v Evropě, postavený v roce 1127. Poté hřbitov československých vojáků zesnulých během první a druhé světové války ve Francii.

Při pohledu na kříže s českými jmény a citáty „Z otroctví není bez boje cesty ke svobodě“ nebo „Raději pocti svou vlast smrtí, než ji zneucti životem“ jsme se všichni zamýšleli nad odvahou lidí, kteří položili život za naši budoucnost. Po krátké přejížďce autobusem jsme se zastavili u pomníku Jana Lucemburského nedaleko města Kresčak a vzpomínali na slavnou větu „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Zavřela jsem oči a představila si, jak před mnoha staletími, na tom místě kde jsem stála, slepý král, než by se vzdal, raději zemřel hrdinnou smrtí, i když už byla bitva prohraná.

Potlesk vestoje


Středeční prosluněné počasí vybízí k aktivitě. Tak jsme ani my nezaháleli a na fotbalovém hřišti si zahráli. Večerní koncert byl opravdu veliký zážitek. Konal se v obrovském kostele, přišlo přes pět stovek posluchačů, kteří vytvořili úžasnou atmosféru. Vystoupeni před námi mělo vynikající saxofonové kvarteto, které hrálo známé skladby klasické hudby. Veliký úspěch sklidila skladba Aleluja od Randala Thompsona, po které byly bouřlivé ovace vestoje. Toto jsou koncerty, při kterých nás zaplavuje štěstí. Náš poslední koncert byl v kostele v Caudebec les Elbeuf. Přišel si nás poslechnout i pán se svým psem, který se ukázal jako velice pozorný posluchač.

Programem posledního dne byla úchvatná Paříž. Navštívili jsme Louvre, národní operu Academie Nationale de musique, jeden z nejkrásnějších a nejluxusnějších nákupních domů Francie - Lafayette, Champs Elysées… Všude kolem prochází mnoho šarmantních Francouzů a elegantních Francouzek, z dálky je vidět mnoho historických památek.

Domů se vracíme 1. listopadu s pocitem, že jsme opět poznali trochu víc tu úžasnou zemi Francii, rozdávali lidem radost a podělili se s nimi o tak krásnou věc, jakou je hudba.

ANETA VAŠATOVÁ