S napětím se očekávalo, jaká bude účast závodníků nejen počtem, ale i ze kterých zemí se do našeho hlavního města sjedou. Milým překvapením bylo, že se nejednalo jen o Evropany. Kromě Čechů zde své zástupce mělo Slovensko, Německo, Japonsko a USA. Závod byl vyhlášen zároveň i jako oficiální mistrovství České republiky.

Organizace se ujal První Mini-Z klub Praha ve spolupráci s modelářským obchodem Pecka modelář. Za místo konání vybral sokolskou tělocvičnu v Michnově paláci v centru města. Na ploše tělocvičny byla mantinelem vymezena plocha pro dráhu a část s kobercem a terasou pro diváky, kterých se tu v průběhu dvou závodních dní pár desítek vystřídalo. Zázemí pro piloty bylo na ochozu tělocvičny. Účastníci si rozhodně nemohou stěžovat, že by byli bez pohybu. Displej krokoměru na konci ukazoval třeba 11,5 tisíce.

Trať byla k dispozici pro trénink a předregistraci závodníků, což druhý den uspíšilo start prvních měřených tréninků. Při placení startovného se každý vybavil energetickým nápojem a tričkem. Někteří jezdci si ho sbalil jako upomínkový předmět a dál zůstali ve svých klubových. To se týkalo i členů TRCA. Každý se mohl za jedno startovné přihlásit do třech kategorií. Ondřej Blažek se přihlásil do Group-C, tedy mezi auta s podvozkem LM, kde jsou povolené  tuningové díly firmy Kyosho. Jakub Blecha se přihlásil do Touring class, což je kategorie všech typů podvozků a tuningu Kyosho Mini-Z. Oba pak jeli Production class, což je v obvyklém pojetí Standard – auto z krabičky bez zásadních úprav a Competition class – pravý opak předchozího – je zde povolen i tuning nepocházející z dílny Kyosho. Pátou, členy TRCA neobsazenou, kategorií byly F1 v měřítku 1:24, které v klubu nikdo nevlastní.

Závodní trať byla specifická svým povrchem. Jelo se sice na RCP dráze, ale na její hrubší rubové straně. Než se povrch „ojezdil", chvíli to trvalo. Autíčka po dráze plavala jako na ledě, karoserie se zevnitř plnily gumovým prachem, který zanášel též jemné pohyblivé části. Nezbylo než ladit a čistit. Tato fáze kupodivu svědčila právě Blažkovi a Blechovi. Pokud by se končilo po měřených trénincích, zůstali by za nimi rivalové z GP Mini-Z Cupu. Jenže tomu tak nebylo.

Nejprve se jely kvalifikační závody, přerušené pauzou na oběd, večer následovala kulturní vložka, aby zahraniční účastníci viděli z Prahy víc než jen uzavřený sál. Šedesátihlavý dav se vměstnal do dvou vozů historické tramvajové soupravy a vyjel na hodinovou projížďku ulicemi.

Na další den připadly finálové jízdy a vyhodnocení. Celou dobu se bojovalo jak dráze, tak s časem v depu při opravách a úpravách. Hledalo se optimální nastavení podvozku a vysílače tak, aby se optimálně využil výkon vozu.

Blažek se v Group-C kvalifikoval na 9. příčce do rozjížděk. Pozici neudržel a skončil celkově třináctý, o šest desetin vteřiny za Martinem Šedou. Výsledek mu i tak přinesl medailovou pozici v MČR v kategorii junior (3. místo).

Blechovi se vedlo v Touring class obdobně. Z 9. pozice klesl na dvanáctou. Model vozu se nedal dobře vyladit, na trati se v zatáčkách přetáčel. Přesto si v rámci hodnocení MČR dojel pro pohár za třetí místo.

Oba třebechovičtí borci se utkali v Production class, kde se lépe dařilo Blažkovi, ačkoliv na konci měřeného tréninku to tak nevypadalo. Z 26. pozice vystoupal na osmnáctou, v rámci MČR to znamenalo třetí příčku a předskočení vysokomýtského rivala Martina Šedy. Naopak pád na konec startovního pole potkal Blechu, kterého trápila mechanika.

Competition class, de facto kategorie Open v pojetí GP Mini-Z, sedla Blechovi lépe. Dojel celkově čtrnáctý, ale v MČR juniorů výsledek stačil na první místo. S malou ztrátou (celkově 16.) dojel Blecha, druhý v MČR juniorů.

Jak na závěrečném vyhodnocení poznamenal zástupce Kyosho Německo, akce se nesla v duchu přátelství a výměny zkušeností mezi jezdci bez ohledu na národnost. Při vysvětlování technických fíglů byla často slyšet angličtina s přízvukem. Výjimkou nebyla ani zápůjčka dílu potřebného pro zdárné dokončení závodu.

Třebechovické může mrzet snad jen skutečnost, že klání se nemohli zúčastnit všichni nadějní jezdci klubu. Obzvlášť Petr Sibeke chyběl. Na stupních vítězů se třeba mohla vícekrát prosadit modrá barva trička.

Pavel Blažek, TRCA