Nové Město – Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo.

Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nynější seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů pocházejících z Hradecka, nebo takových, jejichž životní dráha se s tímto regionem výrazně protnula. Jedním z nich je Karel Janouch.
Narodil se 26. října 1890 v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou v středostavovské rodině. Po absolvování obecné školy navštěvoval chlumeckou měšťanku, maturitu složil na Střední hospodářské škole v Chrudimi. S ohledem na své všestranné zájmy a odbornou nevyhraněnost se přihlásil na vratislavskou vysokou školu, kde však studoval pouze dva semestry.

V roce 1911 byl povolán jako jednoroční dobrovolník k dělostřeleckému pluku dislokovanému v pevnosti Přemyšl. Díky Janouchovým předpokladům nadřízení rozhodli o jeho zařazení do školy pro výcvik důstojníků v záloze.

Záhy po vypuknutí 1. světové války byl povolán v rámci mobilizace opět k dělostřeleckému pluku do Přemyšlu.
Na začátku roku 1915 však padl při ruském útoku do zajetí. Poté spolu s mnohými dalšími Čechoslováky pobýval v ruských zajateckých táborech. Měl však štěstí, neboť se mu podařilo relativně brzy vstoupit do formujících se československých legií. Již 1. února 1916 došlo k jeho zařazení do záložní roty 1. československého střeleckého pluku. V roce 1917 byl nejdříve převelen k 3. československému střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova, později nadřízení rozhodli o jeho umístění k 4. střeleckému pluku Prokopa Velikého.

Karel Janouch se osobně zúčastnil mnoha významných bojových střetů, kromě slavné bitvy u Zborova, hrdinně bojoval například u města Penzy, které se legionářům podařilo i přes houževnatý odpor bolševiků a nemalé ztráty na životech, obsadit. Tím zabezpečili ústupovou cestu na východ a vyhnuli se obklíčení. Při této i následných akcích Janouch osvědčil nejen osobní statečnost, ale i organizační schopnosti, proto se záhy stal velitelem čety a později roty. V letech 1919 a 1920 se účastnil se svoji rotou obrany strategicky důležité Transsibiřské magistrály, po které se stahovali legionáři do Vladivostoku.
Karel Janouch nakonec dosáhl hodnosti kapitána ruských legií, navíc obdržel četná vyznamenání, mimo jiné Československý válečný kříž a ruský kříž sv. Jiří 4. stupně.

Spolu se svými spolubojovníky odplul z Ruska na zaoceánské lodi v dubnu 1920. Po návratu do vlasti vstoupil do služeb formující se československé armády, kde mohl využít své četné bojové zkušenosti. Díky osobním předpokladům se jeho vojenská kariéra slibně rozvíjela, již v roce 1922 dosáhl hodnosti podplukovníka a v roce 1937 hodnosti plukovníka.
Se vznikem protektorátu na konci třicátých let 20. století se nikdy nesmířil, a proto se zapojil do činnosti vojenské ilegální organizace nazvané Obrana národa. Posléze opustil okupovanou vlast a usadil se nejdříve ve Francii a později v Anglii, kde se dal plně do služeb exilových představitelů usilujících o obnovu Československé republiky.


Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okr. archiv
Red. úprava: Martin Černý

Předcházející díly seriálu si můžete přečíst na internetové adrese:
hradecky.denik.cz/legionari