Taxis je pro koně a jejich jezdce nevšední výzvou. Mohu-li se ohlédnout za právě skončeným rokem, nemohu pominout únorové jmenování Dominika Duky arcibiskupem pražským, které pro mne jako biskupského sekretáře bylo skutečně veleskokem z běhu všedních dnů do středu pozornosti mnohých.

Vzpomínám, jak jsem den před jmenováním jel s manželkou na víkend za příbuznými. Jak je obecně známo, volba biskupa je tajným procesem, a tak ani já jsem pouhý den předem neměl potvrzenou informaci, že nás čeká velký zítřek.

Nicméně ve vlaku jsem dostal zprávu, že se ČTK dozvěděla o jmenování českého primase a že jím bude můj královéhradecký šéf - pan biskup Duka.

Následovaly desítky urputných telefonátů z médií předních i upozaděných a všem bylo třeba vysvětlit, že tisková konference bude až po oficiálním oznámení a že na všechny zájemce o rozhovor vyjde řada. V Praze jsme hned sedli na vlak zpátky do Hradce. Až do dubnového uvedení pana arcibiskupa do nového úřadu se pracovní kolotoč točil dvojnásob, protože naše kancelář zpracovávala agendu hradeckou i pražskou najednou a k tomu připravovala slavnostní obřad intronizace.

Bohu díky jsme to zdárně zvládli a jen lituji, že nám dobrou mediální přípravu zcela odvanulo polské neštěstí.

Nyní úřaduji na volnoběh v uprázdněné biskupské kanceláři a spolu s dalšími očekávám jmenování nového biskupa do Hradce. Bude to nový taxis. Věřím, že ho na svém ouředním šimlu úspěšně přeskočím. Však máme natrénováno!