Každý z nás od svého narození až do smrti běží svůj životní závod. Někdo má ten svůj závod dlouhý, krásný, bez taxisů či jiných náročných překážek. Někdo má životní závod kratší, někdo až příliš krátký a někdo samou překážku i s několika taxisy.

Já jsem svůj závod začal v roce 1955 a první mou významnější překážkou byla maturitní zkouška. Další překážkou byl vstup do manželství v roce 1976 a složení státních zkoušek na vysoké škole.

Těžkou životní zkouškou bylo také mé rozhodnutí v roce 1989 přijmout významnou řídící funkci ve státní požární ochraně a v této funkci se uplatnit. A v takové funkci jsem dodnes.

Přesto mne nejtěžší překážky teprve čekaly. To, když jsem se musel v dubnu 2008 smířit s faktem, že jsem onemocněl rakovinou a o tři měsíce později s další hroznou skutečností, že rakovinou onemocněla i moje žena. Nezbylo nic jiného, než se dát do boje s touto zákeřnou nemocí.

Můj „Taxisův příkop“ bohužel přišel do cesty 28. října loňského roku, kdy mi zemřela manželka, s kterou jsem prožil krásných a šťastných 34 let. Nemohu se stále s tímto zlým osudem smířit. Připadám si, že jsem stále ještě nad taxisem a čekám, jak a kam dopadnu. Takovouto překážku nikomu nepřeji.

LENKA KAŠPAROVÁ